PVZ – Španielka 3:2 (16,-21,-22,20,12) ...jednou větou (aneb tři body opět nejsou doma)

Včerejší předposlední zápas první poloviny sezony jsme sehrály na domácím hřišti proti staronové Španielce, což se projevilo už na začátku večera, kdy se z našeho hloučku ztratila Evička, abychom ji našly uprostřed hloučku soupeřek, což hrozilo tím, že nakonec nebude vědět, za koho hrát, ale dobře to dopadlo, protože už při následném rozcvičení se zase vrátila k nám a mohla tak nastoupit do základní sestavy spolu s nahrávačkou Hankou, účkem JU, blokařkami Terezou a Eliškou, druhou smečařkou Simonou a liberem Petrou, což bylo složení, které z lavičky pozorovaly připravené Ilča, jež se do hry dostala v průběhu druhého setu na smeč, Zuzka, kterážto zakončovala na bloku, Aneta, protentokrát pomáhavší pouze radami, a Markéta, která se 100% úspěšností absolvovala jedno z nejkratších střídání roku, což ale trochu předbíháme, protože ještě je nutné zmínit četné publikum, neboť se nestává až tak často, aby do maličkého Norbertova dorazilo 6 fanoušků, a to včetně dua Tyky-Tač, kteří se navíc ochotně chopili zápisu a počitadla a dle vlastních výroků se jim občas během následných setů i podařilo dobrat se stejného skóre, což je dobrý předpoklad pro úspěšný průběh utkání a dobré vztahy s rozhodčím, jenž byl ovšem protentokrát poměrně dost nepřesný a vícekrát během večera se upískl, čemuž nenapomohly ani soupeřky odmítající se navzdory fair play přiznat; no ale hned v prvním setu to asi ani tolik nevadilo, jelikož se nám podařilo po trochu ospalém začátku zejména díky Terezině šňůře na servisu celkem přesvědčivě zvítězit a nepovolit soupeřkám více než 16 bodů, tedy uhrát výsledek, jenž nás možná do druhého, a nutno uznat, že i třetího, setu natolik ukolébal, že jsme pustily Španielku více do hry, nechaly vyniknout jejich kvalitní pole, taktéž jejich zřejmě nejmenší smečařku, jež ale byla nadmíru šikovná, přestaly jsme mluvit a některé z nás (ano, vím) se nechaly ometávat na bloku – tohle všechno pak vedlo k prohrám druhého a třetího setu a už to vypadalo bledě, ale rozhodly jsme se, že tiebreak je náš, a do čtvrtého setu jsme nastoupily s velkým odhodláním, jež se nakonec přetavilo v úspěch, takže Kali mohla jít rozlosovat tiebreak, a jak se ukázalo, takticky zvolila správnou stranu, díky čemuž jsme otáčely za stavu 8:6, a teď už ani neprozradím žádné tajemství, když řeknu, že tiebreak jsme si nakonec pohlídaly a po dramatickém průběhu, jenž jistě všichni fanoušci ocenili (ne tak pan správce těšící se už domu a s námi nedobrovolně přetahující večerku), jsme Španielku porazily 3:2 a odnesly si tak cenné body, které jsme následně odjely zapít do tradičního zařízení – Steakhouse na Hradčanské, kde večerní debata nabrala poměrně závažného tónu na straně holčičí a velmi nevážného na straně klučičí, a aby to tedy zcela nezapadlo, tak je nejspíš na místě zdůraznit hlavní rozhodující prvky zápasu, jimiž byly podle mého názoru (kterýžto jistě není zcela vyčerpávající a budu ráda, bude-li doplněn) ze strany Španielky kvalitní pole a občas jedovatý servis a s ním související náš nepřesný příjem, šikovná maličká útočnice č. 7 a šikovně ometající útočnice Bára, a proti tomu zase na naší straně celkem úspěšný tlak na servisu ze strany Terezy a Simony a Hanky, několik pěkných rychlíků sehraných na středu podpořených útoky z kůlů, podařená taktická střídání (zejména Elis na blok ke konci zápasu), krásné zákroky v poli v čele s odpalem Simči ze zadní lajny ze začátku zápasu a Evčiným výběrem prudké smeče v závěru tiebreaku dopadnuvším doprostřed pole překvapených soupeřek, střídané s útlumem; no prostě jak poznamenala Zuzka – „nahoru – dolu“, jako je u nás už obvyklé, protože naším oblíbeným zaříkávadlem je koncentrace, což je dle definice „schopnost setrvávat delší čas v soustředění na prováděný úkol“, tudíž činnost, ve které máme ještě jisté rezervy, ale myslím, že celkově shrnuto to byl zápas napínavý, atraktivní a ve výsledku i úspěšný, takže sázka do druhého pololetí by z naší strany opravdu mohla mířit směrem k nejvíce vyhraným tiebreakům, což?