Jinonice ... očima kapitána

Dnešní hodnocení bude tak trochu reakcí na Tygrův výkřik a včerejší mudrování v hospodě.

To, že jsme nezahráli kdovíjak, ví všichni kdo byli na hřišti i mimo. Kromě Sůši se na hřiště dostali všichni a nikdo nezazářil, ale ani vysloveně nezklamal, smečaři se nedokázali prosadit proti vysokému bloku, zvláště dobře postaveného Michalem, nebo velmi slušně blokujícím (ač malým) nahrávačem.

Snad kromě příjmu, jsme byli ve všem o trochu horší a na rozdíl od zápasu S DDM jsme nedokázali přidat, proto ten výsledek 0:3. Nikdo nedokázal udělat nadstandardní zákrok v poli, zahrát těžké smeče a tím nastartovat tým. Nedokázali jsme dostat soupeře pod tlak, ve kterém všichni v této soutěži kupí chyby. Jinonice snad kromě prvního setu stále vedli.

Emoce ke sportu patří. Nevšiml sem si, že by na mě Lesejk ječel, to já vyjel na něj, flustrace ... Po jednom utkání, kdy nás soupeř přehrál bych neházel flintu do žita Tygře. 

V hospodě jsme se shodli na tom, že se obecně zlepšili individuální výkony hráčů v poli, co ale zřetelně chybí je organizace hry v poli, proto si tam tak často lezeme, nebo naopak po sobě koukáme při míčích zadarmo. To je především práce libera, který musí začít víc mluvit a pole si organizovat. Tomáš patří k našim nejlepším hráčům, drzost si pořádně zařvat a komunikace se spoluhráči mu ale ještě chybí.