Chyběla jen ona pověstná třešnička na dortu...

Tak máme turnaj ve Zruči za sebou a musím říct, že po volejbalové stránce jsme si jej parádně užili! Slavící část by mohla být lepší, ale nutnost řídit a plnit rodinné povinnosti vyřadily z oslav mě a Tygra. Jestli nás u Klokana adekvátně zastoupili Pivor s Lesejkem zatím nevím, ale podle telefonátu s Tykym to bylo spíš komornější. Holt příště sháníme přespání na místě a po volejbale bude následovat objevování místních tajemných zákoutí...

Jak to probíhalo volejbalově? Losování nám do skupiny přisoudilo z Chodova známé Horní Počernice, neznámé Kluky z jihu a z Poděbrad známý Mělník. Slušná sestava Tyky, Jirka, Grbič, Tač, Tygr a já zavazovala minimálně k postupu ze skupiny. Celkem bylo 15 družstev (včetně Plážáku a Slavie), 4 skupiny na dva hrané sety, postupovali první dva z každé skupiny a dále play-off na dva vítězné sety. Halu mají ve Zruči moderní, třem kurtům na šířku chybí jedině více místa na podání.

První zápas s Počernicemi se (bohužel) velmi podobal vzájemnému utkání z nedávného turnaje na Chodově. První set jsme v klidu vyhráli, druhý vypadal až do stavu 22:16 pro nás podobně. Našim dalším bodem jsme však až vyrovnávali na 23:23 a nabuzený soupeř nakonec set vyhrál 28:26. Pár pokažených příjmů, pár nesložených smečí, trocha smůly a neštastný zákrok rozhodčího, kdy předčasně chytil do ruky prakticky sice nehratelný, ale teoreticky hratelný balón. Američan ve službách Počernic se po něm bláznivě vrhal a tak rozhodčímu nezbylo než dát nový, který jsme prohráli.

Po uštědřeném políčku jsem měl trochu obavy o postup ze skupiny. Jak Kluci z Jihu, tak Mělník se jevili velmi slušně. Druhý zápas však mé obavy překlopil do víry, že můžeme celý turnaj vyhrát! Perfektním výkonem jsme Kluky z Jihu smázli z palubovky 2:0. Dobrý příjem, perfektní souhra Tykyho se střeďáky (parkety měly co dělat, aby po ďahách nepopraskaly), problémy dělající servis, pevná obrana a poctivá hra každého z nás vyústily v dle mého názoru náš nejlepší technický výkon na turnaji.

Mělník hrající v pěti jsme naší přesnou hrou nepustili ke slovu, drželi se vždy jen cca do stavu 10 a pak dostali velký klepec.

Postupujíce z prvního místa jsme do čtvrtfinále dostali Astru alias béčko Plážáku. Téměř dokonalou hrou jsme jim nedovolili vůbec nic vyprovodili je s 11kou a 13kou. Soupeř nám sklonil poklonu slovy: "Tyhle bychom neporazili ani kdybychom byli úplně střízliví..."

V semifinále nás čekala naše herně neoblíbená Slavie. Její (a Plážáku) vysoké bloky mám asi nejen já v příliš živé paměti... Občas se mi stále vybavuje depresivní rychle po sobě následující bum, bum, bum, kdy třetí bum znamená úder balónem do mého obličeje či pod mé nohy. Tentokrát to však bylo jiné...

Slavie hrála v plné síle včetně exligového matfyzáckého mámy, jen jeden hráč byl jiný, ale stejně dobrý. Proti soutěži jsme tentokráte měli dobrý příjem, Tyky náhrou trhal bloky, Jirka trhal proti jednobloku parkety, Tač byl spolehlivý jako vždy, Grbič hrál v pohodě (tudíž prodával to, na co má), konečně jsem přispěl svou troškou do mlýna na smeči i já, Tygr na účku párkrát důležitě zablokoval a všichni dohromady jsme jeli na 100%. První set byl extrémně vyrovnaný, tahaná o každý bod. Od stavu 7:7 až do konce nikdo nevedl víc než o jeden bod! A konec nastal až za stavu 35:33 pro nás! V druhém setu nám kolem desítky Slavia mírně odskočila, vedení udržela a šlo se do tiebreaku. V koncovce jsme měli více štěstí a vůle a vyhráli 15:12! A jdeme do finále...

Ve finále jsem původně čekal Plážák, jenže se jim zranil blokař a v pěti prohráli čtvrtfinále s Benešovem. Cesta do finále se tak otevřela našim soupeřům ze skupiny, Klukům z Jihu. Když jsem je před finále viděl, jak si dávají v bufetu rundu zelené a někteří vypadají, že opravdu není první. byl jsem optimista. Možná jsme si ale také jednu měli dát...

Do prvního setu jsme vstoupili špatně, soupeř nám odskočil a přes naši snahu v průměru tříbodový náskok uhájil až do konce. Místy jsme je skoro dotáhli, aby nám vzápětí opět odskočili. Ačkoliv byli v náladě, tak perfektně přijímali, výborný nahrávač to dobře rozděloval a jejich smečaři do toho mlátili hlava nehlava. Občas sice trefili zeď, ale většinou to skončilo nechytatelně v poli, odrazem od hráče v poli do pryč, vytlučením krajáka, a když už nic jiného, tak prorvanýma parohama. My jsme ale hráli taky dobře a v druhém setu jsme jim to vrátili. Rozhodoval tiebreak. Bohužel nám utekl začátek a stav 6:2 pro soupeře jsme již nedohonili. Tač  hrál perfektně, co měl složit tak složil, co díky náhře a blokům nešlo, tak neskazil. Já s Tygrem jsme nehráli perfektně, nicméně špatné to taky nebylo. Bohužel ale jako první tým začali blokovat Jirku a Grbiče na středu, což spolu s faktem, že nám se je blokovat nedařilo, rozhodlo. Škoda. Vítězství v turnaji bylo blízko...

Co říct závěrem? Už teď se těším na další turnaj či zápas! Z trenérského hlediska našemu výkonu pomohlo prohození mě a Tače v postavení (Tač hraje u Tykyho), mě osobně velmi pomohlo mírné zpomalení náher, kdy mám čas se podívat a trefit balón v momentě a výšce, kdy se mi to hodí a ne v momentě, kdy se již neovlivnitelné trajektorie balónu a mé ruky protnou. I mírně pomalejší to vždy bylo maximálne proti nekompletnímu dvoubloku. Co musíme zlepšit je smeč proti jednobloku a blok hlavního kůlu. Blokaři se příliš vyvěšovali proti střeďákům a nechávali krajáky na holičkách. S Tykyho jednoblokem soupeř neměl sebemenší problém a až nepochopitelně snadno neustále vytloukali Tygra. Neměl by se na tréninku inspirovat Cindym a dát tam ty ruce pořádně:)

Děkuji tímto všem za účast a za perfektní hru! Zranění se nám sice přiblížila, ale nakonec vyhla (Grbičův kotník a malíček, Jirkovo koleno a rameno) a přes náročný program (14 setů ve svižném tempu) mě tělo bolí, ale příjemně :) Volejbalu zdar!

Soda