Cindy Crawford - úplně nahá

Takže - opět se omlouvám za nevolejbalové téma. Navíc – titulek není úplně pravdivý, ale chtěl jsem zvýšit čtenost, to je jasné. Je dokonce možné, že až si toho všimnou vyhledávače, stoupne návštěvnost asi 1000x a server se zhroutí (co taky čekat od Linuxu, že Jeane). Ale aspoň náznak pravdivosti v titulku je, ale musíte vydržet číst do konce.

Protože se po mé první cestopisné vložce spustila doslova lavina žádostí, žádajících další pokračování, vybičoval jsem se ještě k jednomu příspěvku, i když místy musím vařit z vody. No tak dobře, pokračování chtěla jenom Aneta, ale i to je hlas ne? Takže dnes se pro změnu zaměříme na drobné kulturní rozdíly aneb jak se říká v legendárním filmu Pulp Fiction, „there are little differences“.

Takže za prvé – pivovar. Toto zařízení ve většině amerických měst není možné najít, ale Seattle je hodně evropský, je jich tu řada. Náš oblíbený je Rock Bottom, protože je blízko a od 3 do 6 mají happy hours, což znamená, že teplé předkrmy a pivo je za poloviční cenu. V tu chvíli nás přechází jakoby náhodou chuť na cokoliv kromě teplých předkrmů a piva, které jsme schopni konzumovat v relativně neomezeném množství. Piva mají 6 druhů a hledáním nejvhodnějšího druhu jsme strávili několik let. Kecám. Ve skutečnosti tam mají tabuli s obsahem alkoholu a cukru před kvašením (v Čechách známém jako např. desítka a dvanáctka) – viz první obrázek. A protože všechna piva stojí stejně, zkoušeli jsme to odspodu, to nejsilnější, ale bylo dost nepitné, takže pijeme druhé od spodu zvané Brown Bear Brown. Protože jsme chtěli jako správní Češi ještě více ušetřit, využili jsme množstevní slevu v podobě džbánku zvaného pitcher (viz obrázek dva, má asi 2l, ale měří to v tekutých uncích a to mi hlava nebere), což při správné výslovnosti svádí Čechy k různým nepublikovatelným slovním hříčkám. Po konzumaci většího než malého množství džbánků jsme zjistili, že na džbánky se happy hour nevztahuje, což způsobilo větší než malý zářez do firemní kreditní karty, která je sice s limitem 10.000 dolarů na den prakticky nevyčerpatelná, ale příští měsíc budu muset všechny neproúčtovatelné výdaje zaplatit ze svého, a to bude tentokrát bolet více než málo.

 Za druhé – povolání, která v Evropě nenajdete. Jedním z nich je vykřikovač. Jeho úkolem je udržovat masy v pohybu. Poprvé jsem je potkal před lety na letišti JFK, kde ukazovali doleva a doprava a volali “Terminal A, Terminal B” - v Evropě se v podobných situacích využívají ukazatele se šipkami. Zorganizovat akci pro 3.000 lidí (obzvláště pak lidí z IT) je náročné, takže zde lze najít mnohem sofistikovanější typy. Vykřikují například „Good morning“ nebo „This way“ a zažil jsem též mimořádně rafinované „We’ve got a chicken for you, guys”. Hrozně zde diskriminují bělochy, neboť na bělocha-vykřikovače narazíte opravdu vzácně.

Za třetí – země neomezených možností. Dnes jsem například viděl vozíčkáře, sloužícího v ochrance. Měl zaparkováno u eskalátoru a sám hlídal, aby se nahoru nedostal nikdo bez správné kartičky. No nevím, jak by se za mnou rozběhl do schodů – tímto si ovšem nechci dělat legraci z vozíčkářů, ti za všudypřítomnou blbost nemůžou. Fotku nepřikládám, připadlo mi to trapné.

Za čtvrté – bezdomovci. Je jich tu letos mnohem více než loni. V Seattlu je jedna tramvaj, jedna linka metra a jeden monorail (něco jako šikanzen jezdící dvacítkou). Všechno jsou to atrakce postavené kvůli světové výstavě někdy v 60. letech, stejně jako známá rozhledna Space Needle. Tyto prakticky neslouží k přepravě cestujících, tudíž bezdomovci se nemají v noci kam uchýlit, takže spí doslova všude. Včera jsem viděl jednu, která nabízela, že řekne vtip za 2.50$. Fotku nepřikládám, netroufnul jsem si ji vyfotit, hlavně kvůli vlčákovi bez košíku a obojku, který byl vedle ní. Doteď mne mrzí, že jsem si ten vtip nenechal říct. Jestli je ještě potkám, zaplatím a podělím se. Jenom aby to nebyl známý smrtící vtip – kdo ho uslyší, smíchy zemře (kdo nezná skeče Monty Python’s, nesnažte se tento ostrovtip vůbec pochopit).

Za páté - zde se píší dějiny. A tomu odpovídá zpravodajství. Když jsem tu byl poprvé, pitvali na seriózní zpravodajské stanici CNN několik hodin, zda vášnivý polibek paní Al Gore pomůže nebo uškodí tehdejšímu víceprezidenstkému kandidátovi. Teď jsou ještě mnohem závažnější témata - celé dny se řeší, zda ex-doktor ex-Michaela ex-Jacksona bude obviněn z vraždy druhého stupně a jaké budou jeho šance, protože ... nepochopil jsem proč.

No a konečně zlatý hřeb programu – Cindy (i když ne Crawford) úplně nahá. Vyrazili jsme na výlet do národního parku North Cascades. Na mapě (globusu?) to bylo hrozně blízko, což se ukázalo jako 3 hodiny jízdy. Protože bylo už téměř poledne, zavrhli jsme všechny náročnější trasy a vyrazili k plesu zvanému Pyramid Lake (viz třetí fotka). Od parkoviště je to asi 3 km s 550 metry převýšení, což celkem spolehlivě zaručuje, že tam nebude žádný Američan a není nutné řešit plavky. Takže na poslední (čtvrté) fotce vidíte, že je se mnou p...l. Dále vidíte, že moje nohy s ideálními parametry modelky jsou téměř bez chlupů aniž bych se holil (opět bych rád upozornil na svoji vrozenou skromnost). A pozorný pozorovatel uvidí též čolky ve vodě (nekoušou) a hejnou komárů nad vodou (svině, koušou jak svině).

A to je opravdu poslední příspěvek, v pátek letím zpátky a pokud si nespletu slova departure a arrival, uvidíme se v pondělí na tréninku.

P.S. A nyní něco úplně jiného: na adrese http://www.mvcr.cz/clanek/cetnost-jmen-a-prijmeni.aspx?q=Y2hudW09Mg%3d%3d pro muže a http://www.mvcr.cz/clanek/cetnost-jmen-a-prijmeni.aspx?q=Y2hudW09Mw%3d%3d pro ženy najdete Excely s četnost všech mužských i ženských jmen, příjmení i jejich kombinací z registrů obyvatel. Z první pětky nejčastějších prošla PV čtyři mužská příjmení. Naproti tomu jméno Juřek se vyskytuje jenom v 21 exemplářích, z toho 10 najdu v naší rodině. Je snad někdo z vás vzácnější než já? Libore, Naďo, Pepo, ani tam nechoďtě. Kato, ty se nepočítáš!