Cindy Goes to Hollywood

Lovím předposlední příspěvek na blog ze svého cestovatelského šuplíku, který jsem nebyl schopen zveřejnit dříve, díky výpadku nespolehlivého operačního systému, jehož název nesmím vyslovit, neboť jinak by mi článek Jean vymazal, čímž mi posledně vyhrožoval (slušně dlouhé souvětí). Komu název příspěvku evokuje název hudební skupiny, je buď hudební znalec anebo pěkná vykopávka. Komu ne, zapomeňte na to.

Konečně tedy aspoň náznak cestopisu a taky nějaká fotka. Takže pokud hodláte cestovat a ocitli jste se v Los Angeles, vybrali jste si naprosto špatně. Los Angeles je dost hnusné město (jako ostatně každé americké město) s mimořádně vysokou kriminalitou. Nedávno vedlo v počtu vražd na obyvatele. Legenda praví, že starosta New Yorku kdysi kupoval bezdomovcům jednosměrné letenky do L.A., kde budou mít lepší podnebí. V Californii je každopádně řada nádherných národních parků (mohu vřele doporučit např. Yosemite, Sequoia, Death Valley), ale na jednodenní výlet z L.A. je jedině park Joshua Tree, kde jsem již byl a kromě prudce fotogenických stromů joshua mne v něm nic nezaujalo.Zase tolik času jsem neměl, takže jsem musel vzít zavděk místními atrakcemi a „atrakcemi“ a udělal pár krátkých výletů:

Santa Monica
Pěkná pláž, ale bohužel voda má díky studeným proudům celoroční teplotu asi tak 3 cm (pánové vědí) a je to opravdu k nekoupání. Hodinová cesta autobusem hromadné dopravy byla zajímavou sociologickou sondou – řečeno s Nickem Twispem „tavící kotel ras“. Konkrétně Hispánci 55%, Afroameričané 24%, Asiaté 20% a já. Mexikánec vedle mne si naplno pustil nějaké techno, ale bál jsem se mu něco říct, aby nevystřílel celý autobus. V Santa Monice najdete též pěkné molo s filmově proslavenou restaurací Bubba Gump. A pak jednu neskutečnou atrakci - pěší zónu. To je v Americe nevídaná věc. Silnice a na ní místo aut tanečníci, muzikanti a baviči. Za zmínku stojí ještě milionářská čtvrť Beverly Hills, přes kterou autobus jede. Můžete zde vystoupit, koupit si plánek s vyznačením domů celebrit a pak tam očumovat, přičemž s pravděpodobností 0.02% můžete nějakou celebritu i vidět.

Centrum města
Ve skutečnosti jsou tu centra dvě vedle sebe. První se nazývá „downtown“ – je to čtvrť hotelů a administrativních budov pro bílé kancelářské krysy, např. mne. Druhé se nazývá „historical downtown“. Historický znamená asi tak starý jako Žižkov, tj. něco přes 100 let. V pitoreskní mozaice se tu mísí jižanská nepořádnost, křesťanská kýčovitost a asijská nekvalita. Slovy Otokáro Schmidta „učiněnej eklhaft“. Tak nějak si představuji Mexiko, kde jsem mimochodem dosud nebyl.

Sport
Silná stránka L.A. Přímo v centru je Staples Arena. Sem chodí Jack Nicholson každý týden na basketbalový tým L.A.Lakers. Bohužel mi Jack nedal vědět a tak jsem zápas propásl. Dále zde hrával velký Wayne Gretzky za L.A.Kings hokej. Wayne mi sice taky nedal vědět, ale to už jsem si uniknout nenechal a šel jsem na zápas s Philadelphií. Hokej stojí dost za houby – velké nasazení, ale žádné pohledné akce, zato ovšem spousta reklamních přestávek. Lístek není žádná charita. Nejlevnější stojí asi 30 dolarů,  k tomu delivery fee, convenience fee, pickup fee, daň atd. a jste skoro na 50 dolarech. Samozřejmě je také nutné dát si pivo. Z běžně čepovaných v U.S.A. je asi nejpitelnější Samuel Adams (trochu podobný polotmavému smíchovskému Granátu, Sety, jestli to čteš, prosím o oponenturu). Malé stojí 9 dolarů, velké 12 dolarů, tedy přes 200 Kč. Což ovšem znamená, že čím více velkých piv vypijete, tím více ušetříte. Ušetřil jsem docela dost. Reklamní pauzy jsou vyplňovány různými aktivitami, např. taneční soutěž (zřejmě v kategorii nad 120 kg). Vrcholem byl voják žádající přede všemi vkleče svoji dívku o ruku („Amie, will you marry me?“ Uaaaa, chi chi chi, iiiiiiii....“). Rozhodně doporučuji bez ohledu na cenu.

Hollywood
Mekka filmového průmyslu je dobře dostupná metrem. Pokud je někdo filmový fanatik, asi si docela užije místní muzea s rekvizitami z různých filmů a podobnými věcmi. My ostatní to máme horší, ale i tak se něco zajímavého najde. Chodník slávy (star walk), kde 90% osobností vůbec neznáte. Taky si můžete nechat vyrobit fotomontáž s vaší vlastní hvězdou, ale je to tak drahé, že do toho nejdou ani Japonci. Nápis Hollywood na kopci, který ovšem není skoro odnikud vidět – vyfotit se s ním je skoro nemožné. Lze též koukat za výstřih rozkošné Marilyn Monroe (z vosku). Kodak Theatre, ve kterém se každoročně předávají Oskary, které se zde prodávají po tisících (z čínského plastu). Naprosto absurdní suvenýry. Grumanovo čínské divadlo s otisky slavných, kde zjistíte, že božská Marilyn měla buď ukrutně malou nohu nebo ukrutně vysoké podpatky a taky je zde třeba poslední stopa Růžového pantera. A pak – moje srdeční záležitost – Hollywood Bowl. V tomto krásném amfiteátru vystupovali famózní Monty Python’s během svého amerického turné. Jejich trhlý humor byl ovšem na Američany nedostatečně stupidní a příliš sofistikovaný, a tak moc velký úspěch neměli. Jejich zdejší vystoupení ale považuji za to vrchol britského humoru. Kdo umíte dobře anglicky, dejte na YouTube hledat „Monty Python Hollywood Bowl“. Obzvláště oblibuji rozhovor papeže s Michelangelem o kompozici obrazu Poslední večeře páně (viz http://www.youtube.com/watch?v=J4oKXagF3IE a ještě si prosvištíme některá slovíčka: disciple = apoštol, kangaroo = klokan).

Závěrem pár fotek, nepříliš technicky kvalitních. Fotky si k reáliím přiřadíte snadno - http://cid-51dde984bc303903.skydrive.live.com/browse.aspx/Los%20Angeles%202009