Neuvěřitelný sen

Včera v noci jsem měl živý a dlouhý sen. Většinou si sny nepamatuju, ale tenhle byl tak neuvěřitelný, že si pamatuju i spoustu detailů.

Vše začínalo odjezdem Satanem na nějaký turnaj či co. Jel jsem já, vysoce postavený pan Doktor, pan Střižba, Laňka a Hustovlas. Střižba chytře už na cestu vzal proviant, aby to rychleji uteklo – proviant došel asi po hodině, tak Satan zastavil u jedný pumpy a načepovalo se další. Pak už to byla neskutečná jízda – rádio na plný kule, zpívající osazenstvo, mimo rytmus, ale zase neuvěřitelně vytrvalá světelná hudba pana Doktora. Satan jel i kolem 150 po běžný silnici, aby to už skončilo a aby ho ti lidi třeba nerozmlátili, i tak ale dorazil na místo kde by chtěl žít každý kromě mě až kolem devátý.

Chytře jsme se nastěhovali k rodičům Hustovlasa. Rodiče skoro nepoznal, z čehož byla maminka smutná, tatínek překvapen. Sám se takto upravil jen jednou v životě, to když se narodil právě Hustovlas a tatínek zapíjel oprávněně žal. Když pan Střižba začal rozebírat s otcem šestý volejbalový zápas z olympiády, vyrazil jsem s Doktorem a Laňkou do restaurace napřed, Střižba s Hustovlasem se připojili později.

V restauraci probíhalo vše podle osvědčeného scénáře. Pivo, střižby o panáky, mezi-kozy, spící a později počmáraný pan Střižba. Zaujal mě Hustovlas, který vydržel jen hodinu a pak se vytratil domů – předtím asi 20 minut telefonoval se svojí budoucí toho času napumpovanou přítelkyní. To by nebylo nic překvapivého, kdyby ovšem jeho přítelkyně ve stejném čase byla na druhé straně linky, což se ale nestalo.

Takže jsme přišli o nocleh a po vydatném popíjení nakonec zamířili k Bainům. To se ukázalo jako dobrá volba – ráno byla i snídaně, úsměvy příjemných rodičů. Ani se nezlobili, že pan Doktor v noci hledající toaletu zamířil do jejich ložnice a ulevil si do rohu. Prostě pohoda.

Pak to ale přišlo. Skutečně se ukázalo, že jsme nejeli jen tak se projet Satanem, nýbrž na volejbalový turnaj a náhle museli hrát. Pan Doktor byl neuvěřitelný, takhle jsem ho ještě neviděl, to ale ostatně ani jeho formu z předchozího večera. Pan Střižba trval na tom, že bude hrát v klobouku – že to není výborný nápad se nechal přesvědčit až poté, co byl šeskrát slamákem v saku. Od vysoké prohry v prvním setu nás zachránil jen nepřesný rozhodčí, který omylem psal body nám místo soupeřům. Málem ho zabili, ale zpět to vzít nemoh. Druhý set už byl trochu lepší a celkem tedy tzv. vítězná remíza. V dalších zápasech se to rovněž lepšilo, druhý zápas taky vítězná remíza, třetí zápas ve skupině vítězství. 

Podivným administrativním zákrokem jsme nevyhráli skupinu a byli překvapivě až druzí – museli jsme tedy hrát s nejlepším z druhé skupiny a prohráli. Bohužel jsme se pak rozhodli (byť v našich řadách figuruje řada výborných střihačů) bojovat o třetí místo na kurtu a nikoliv v tomto hospodském sportu. Dostat 15 es od jednoho hráče se často nevidí, krásný výsledek 25:7. No nic, poučení pro příště, že se máme věnovat raději sportu co ovládáme, střižbě. Ta nás konec konců od tohoto momentu doprovázela po celý zbytek víkendu, řada lahví měla radost ze svého vyprázdnění.

A zase rychle do hospody. Smůlu měl pan Střižba, který jak spěchal, tak si nevšiml auta a bohužel měl autonehodu. Pro chodce to vždycky mívá vážné následky - štěstí bylo, že auto nejelo moc rychle, resp. nejelo vůbec!! Za promáčklý blatník dostal majitel (smolně zrovna zírající z okna) tisíc korun a všichni byly spokojeni. Obvyklé zelené orgie v restauraci, navíc podpořené skutečností, že náš milý Jelimánek odjíždí do Ameriky (díky chlapče, byls dobrej pičo). Pak na diskotéku (opět už bez unaveného Hustovlasa), pěkně se tam prospat a hurá k Bainům. Po cestě jsme našli krásný pokojíček pro bezdomovce, tak jsme si tam taky spočli. Jak se pan Střižba trochu rozespal, spletl si pak vůz Renault s ložnicí a pěkně si před čumákem auta ustlal. Poslali jsme pro něj vysoce postaveného pana Doktora. Chyba, spletl se rovněž a už chrupkali spolu. Nakonec se ale vše v dobré obrátilo a usínali jsme všichni opět u Bainů.

Závěrečným dnem byla neděle. Po dopoledním hledání batohu Hustovlasa, resp. následném hledání kytary/tašky Mizuno pana Střižby a obědě někde u náměstí přišel zlatý hřeb celého snu - výlet na legendární Zemi živitelku. Kromě záplavy traktorů, kombajnů, sekaček, neskutečného dua Vanda a Standa, dechovky a vtipných hlášek pana Střižby na veškeré kolemjdoucí slečny přišla i tradiční zábava v jednom z bufetů – přesně tak, střižba je svatá a trénovat se musí pořád. I zde nakonec došla zelená, naštěstí ale byla i griotka, slivovice, gumídci apod. Těžko uvěřit, kolik zábavy si vysokoškoláci dokáží udělat třeba s jednoduchým předmětem za 50 korun. Lízátko ve tvaru pyje, červené, lepivé, odporné chutě. Neustálé ožužlávání, imitace felace, máčení do piva, hra „jak to máš nejradši“, kdo ho nejvíc polkne a tak. Gratuluji Laňce k vítězství v poslední z jmenovaných soutěží, pravidelná trénink je znát ve všech činnostech, nejen ve volejbale.I ostatní ale obstáli, hlavně vysoce postavený pan Doktor ukázal nečekanou zručnost hodnou zkušeného gay prostituta. Následovalo zkoušení veškerých opuštěných traktorů, kombajnů, sekaček, neskutečné duo Vanda a Standa už naštěstí bylo pryč. Kdo ale nebyl pryč byla skupinka opilých Moraváků, ke kterým jsme se ihned připojili – uáááá, to byla jízda. Jen tak namátkou: tance na stolech, polostriptýz Laňky s upoceným pánem v zelených gay slipech (ještě, že už jsme neměli lízátko, ten by určitě vyhrál veškeré soutěže), pád pana Doktora na hranu stolu a polozlomeniny obou holení, tentýž pan Doktor stahující zezadu kalhoty již zmíněnému upocenému pánovi v zelených gay slipech. Doktor byl prostě k nezastavení – v nestřeženém okamžiku odhalil u sebe i skryté znaky gerontofilie a jal se dělat vědecký (naštěstí jen teoretický) výzkum s tématem „Konzistence manka a okočí“ s přítomnou 2násobně starší nositelkou manka. O pokusu vykrást zavřený stánek resp. o poškozené desce raději ani nemluvě.

V osm už mi došla trpělivost a všechny jsem nahnal do Satana. Tentokráte klidná jízda, kdy skoro všichni spali. Pro závěrečnou after party byl vybrán bar u  Klokana ve Vršovicích. Ještě předtím jsme hromádku neštěstí Střižbu táhnoucího prachem svoji tašku Mizuno odeslali domů taxíkem, snad dojel dobře, to už ve snu nebylo. U Klokana (v podniku provozovaného novomanželským velmi příjemným párem) zase neuvěřitelný věci – tance na Pink Floyd, doktorské mazlení s kytarou za současného svícení barevnou svatozáří, roztržené kalhoty pana Doktora o vystouplý čudlík ze zábradlí a zejména pak jeho zkoumání tohoto otvoru v předklonu při současném držení batohu na zádech.

Uf. No ještě, že to byl jen sen, něco takovýho by se nedalo prožít/přežít.