Střížkov - PVC 2:3

Tož jsem si svojí šikovností ve střihání vylosoval shrnout včerejší úspěšné tažení PVC proti předem jednoznačnému Střížkovu. Protože občas trpím HOSIPem (hovno si pamatuju), tak prosím o doplnění o vaše postřehy a komentáře. Vidím, že už mě Tygr předběhl, tak aspoň v kooperaci.
Díky tomu, že soupeř dosti dobře ukryl svůj sportovní svatostánek, tak to mnohým z nás způsobilo malé zpoždění a trochu narušilo pohodovější rozcvičení.
Do úvodního setu nastupovala zákl. šestka (Tyky, Grbič, Klíště, Tač, Mates, Holub, libero Chose). Pan rozhodčí nebyl prudič a i bez našich registraček(Sodíku, nechci zde upozorňovat na malou chybičku, to je v pohodě, ale spíš na fakt, že ne vždy je samozřejmostí tento pohodový přístup rozhodčích) v regulérním čase zahájil utkání.
Na začátku měl soupeř viditelnou převahu, tak se zdálo, že to bude rychlovka. Už však možná zde se postupně častějšími úspěšně zakončenými akcemi borců PVC začala rodit chuť se neodevzdat úplně, ale bojovat.
Z mého pohledu jsme si v úvodním setu mnohé chyby vytvářeli sami docela nepřesným přítahem a na to se nabalovaly chyby další. Zlepšilo se však čtení soupeřovy hry, občas se podařilo vybrat údery nebezpečného vysokého střeďáka soupeře, což zvedalo morálku našich.
I když jsme úvodní (rozehrávací ) set prohráli, poměr 25:20 není zase tak špatný.
Po dohodě s koučem Pivorem, že se postupně prostřídáme ve hře, došlo k mírným změnám v sestavě (Sopťa za Holuba) ve druhém setu. I když to skončilo poměrově podobně jako v setu prvním, postupně se zlepšoval přítah, byla úspěšnější mezihra a naši skákající servismani začali dělat soupeři problémy v přesnosti rozehry.
V setu třetím opět mírné změny v sestavě (Soda za Tače, Holub za Matese na účku). I soupeř sáhl do střídání na postu dosud téměř bezchybného nahrávače, což nám asi určitě pomohlo, že jsme se dostali do větší herní jistoty a třetí set završili našim vítězstvím (tuším 25:20?).
Začátek čtvrtého setu byl poznamenám řadou našich chyb (nepřesný příjem, neúspěšné smeče na kůlech, .. ). Takticky se vystřídalo (Tač za Sopťu), náskok soupeře se postupně zmenšoval a i přes návrat soupeřova prvního nahrávače do pole naše šestka za bouřlivého povzbuzování lavičky a přišedších fanynek (Hanka, Evka, Klíšťova přítelkyně) nabírala na síle a v urputném závěru vybojovala už možná nečekané vítězství 29:27. (soupeř měl dvakrát možnost matchballu po 25 bodu).
Teď se lámal chleba a šli jsme do tiebreaku. Točili jsme dříve za stavu 8:7. Rozdíl byl stále velmi těsný do stavu 13:13, ale nakonec vítěznými údery hlavně z kůlu smečaři ukončili naše tažení ze stavu 14:13 na skvělých 15:13 pro PVC.
Trochu nečekané ale zasloužené vítězství určitě dále podpoří herní a emoční atmosféru v PVC v dalším boji o přední umístění v tabulce.

Výkony komentovat nebudu, bo byly většinou nadstandardní a hlavně na to už nemám čas, bo musím jít vytvářet hodnoty.
Sopťa