Modřany - PVZ 3:2

Nevděčnou úlohu komentáře z dost nepovedeného zápasu jsem si úspěšně vystříhala, tak do toho.

Jak už jsem zmínila jednalo se o jeden z méně povedených zápasů, skoro bych řekla jeden z našich nejhorších výkonů vůbec. Nastoupili jsme proti Modřanům v sestavě Zu (náhra), Ami, Janice (bloky), Šátek, Anička (smeč), Jana (U) a Peťa na liberu. Postupně se pak do hry dostala ještě Naďa na smeč, Anička pak dohravala na učku. Na lavičce jsme už nikoho dalšího neměly.

Při rozsmečování jsem si říkala, že bychom to měly zvládnout vcelku v pohodě, ale hned po začátku zápasu se ukázalo, že tohle nebude náš den. Všichni hráli tak nějak zaraženě, nejistě, bez nálady. To bylo stejné po celý zápas a přiznám se, že jednotlivé sety mi trochu splývají a ani si moc nepamatuju průběhy - kdyžtak mě doplní ostatní.

Během prvního setu jsme se dost zastřelovaly, snad všechny holky v útoku balon minimálně jednou vyhodily do autu, taky podání nám lítaly až za zadní lajnu. Naopak soupeřky měly občas podání pěkně nepříjemné plachty. Přes to všechno se nám podařilo první set vyhrát a doufaly jsme, že když zabereme, tak by ostatní sety měly dopadnout stejně.

Jenže po změně stran se naše hra nezlepšila, spíš naopak. Prostě Modřany, které měly velmi dobré pole, nám čapaly balony, vracely zpátky a čekaly na naše chyby. A nebo je k nám vracela jejich nejlepší smečařka, která ve většině případů bodovala. Nedařily se bloky, lítal příjem, smečařky neskládaly a souhra v poli vázla. To vedlo k tomu, že jsme druhý i třetí set prohrály (a to poměrně velkým rozdílem).

Čtvrtý set začala na účku Anička a Naďa na smeči. Obraz hry byl podobný, ale pak se nám podařilo odskočit sérií Aničky a ještě někoho (nepamatuju si koho) na podání a vytvořit si pohodlný náskok tušímže 24:19. Ale aby to nebylo zase jen tak nuda, tak jsme sérií zkažených příjmů nebo smečí zase nechaly dotáhnout na 24:23 a teprve pak Amik parádní smečí získala set pro nás.

Tiebreak pak bohužel začal totálním útlumem a strany se točily za stavu cca 8:2. Soupeřky si už náskok pohlídaly a nutno říct, že zaslouženě vyhrály. 

Z naší strany mi chybělo hlavně týmové nasazení všech hráček (na druhou stranu Petra i Šátek tam měly v poli několik supr zákroků) a herní pohoda. Většina byla v křeči, která je úplně zbytečná. Tady mi přijde, že nám hodně chyběla Elis, která umí náladu na hřišti vyhecovat a povzbudit. Taky chyběla Ili se svojí spolehlivou smečí z kůlu. Bloky nás taky moc nepodržely. Přitom stačilo soupeře trochu zatlačit na podání a ony pak začaly taky mohutně kazit.

No prostě tohle se nepovedlo a věřím, že příště bude líp. Myslím, že to chce (kromě milionu dalších věcí samozřejmě) najít si i ve vypjatých zápasech radost ze hry, mluvit spolu ve hřišti a nevěšet hlavy, když se nedaří, ale naopak zabrat... ech.

JU