VEJLET ZA POTOPAMI

UKRAJINA 99

  Byl to teda můj nápad, který jsme ve spolupráci s Jardou Štědroněm, známým pražským Gayem, nakonec úspěšně zrealizovali. Pořád jsme s Radkou přemýšleli, jak to asi na tý Ukrajině vypadá, a Jarda nám tak v hospodě povídá :"Tak pojeďte se mnou." No tak jo, a aby nás nebylo málo a měli jsme nárok na slevu, oslovil jsme s malými nadějemi tu naší volejbalovou partu (jak pravil Jojo). K mému velkému překvapení byli vejletem všichni nadšeni a z rodinných důvodů se i zúčastnili. Nakonec nás tedy bylo deset. Zde je seznam těchto vpravdě mladých, dobrodružných, vitálních, nadšených a smradlavých pionýrů:Jarda Gay, Libor Pivor, Zdeněk Calvin, já Lesejk, Pepa z depa Holub, Chrobok Chrobák a slaběji smrdící slabé pohlaví: Radka Ráďa, Pavla Pája, Karolína Kája a Veronika Verunka (ty holky mají opravdu nápadité přezdívky, navrhoval bych Mussollini, Papiňák, Metráček a MrBean).

 Teď tedy systematicky, chronologicky a snad ftipně. Ftipněji to všem řekne pouze Kája a Pája.

 ČTVRTEK 8. DUBNA ZAPALTE VSETÍNOdjezd nám České dráhy naplánovaly tak, abych to i já s Chrobákem nepopletl, tedy 2222. Sraz u kasy č.1. Naprosto nepřijatelná byla varianta střízlivého odjezdu, takže jsem promptně naplánoval předsraz v hospodě U modré hvězdy. Smůla byla, že nápad sledovat hokej v této hospodě měla asi půlka Nového města. Svojí pozici u kytky a jednou nohou v kolečku jsem ovšem uhájil a postupným okupováním židlí dosáhl počtu deset židlí a 1,5 stolu. Zklamaní fanoušci Sparty naštěstí hospu ihned po prohraných trestných stříleních (škoda) opustili a tak jsme se i s batohy vešli. Trochu mne zarazila velikost batohů zúčastněných, každý měl nejméně 2x větší batoh než já s Radkou, a tak jsem pro jistotu zjišťoval, kdo chce na Ukrajině zůstat navždy a kdo se vrátí za těch šest dnů. Největší obdiv ovšem sklízel batoh koho jiného než pana Chroboka. Na náš dotaz, jestli ho schválně namáčel do hnoje, aby na Ukrajině lépe splynul s prostředím, hrdě odvětil, že jde o několik měsíců starý hnůj z poslední cesty do Indie. Toto vysvětlení stačilo i číšnicím, takže přestaly zjišťovat, kdo vyhodil tu popelnici do sálu, a začaly raději obsluhovat. Nutno podotknouti, že jsme se nenechali pobízet a slušně se upravili, hlavně teda já. Až na nádraží jsme vyzvedli Pivora s družkou, která dělá držky a je držkatá. Pivor se totiž nechtěl opít, jelikož :"Když se opiju, tak ve vlaku usnu a to nemůžu, jelikož mě pak nikdo neprobudí a mohli by nás okrást. Raději budu hlídat." My ostatní jsme se naopak ještě zásobili lahváčema a určili Pivora jako vedoucího vlaku a hlídače cenností. Místenky kupodivu souhlasily, a tak jsme se pohodlně usadili v kupé. Dva nešťastníci-Chrobák, kvůli batohu a Holub, protože mu je to všechno jedno, zasedli v kupé vedlejším. Cesta na uhlí probíhala dobře a pomalu se den přehoupl do ...pokračování příště :)