Žižkov - PVZ 0:3 (-16,-13,-26)

Jak jsem se komentářům úspěšně vyhýbala, tak teď jsem ho prostříhala už podruhé za sebou. Ale tentokrát se bude psát lépe, než po zápase s Modřanama. Navíc podstatu už napsala stručně Hanka, takže není moc co dodat.

Nuže do žižkovské sokolovny jsme dorazily vybaveny téměř zimním oblečením, ale nakonec to tam nebylo zas tak zlé. Neodpustim si poznámku o samotné sokolovně, která je naprosto úžasná stavba s výrazným charakterem, ale to sem moc nepatří. Ze začátku jsme si chvíli pohrávaly s myšlenkou, že by se třeba Žižkovandy nemusely sejít a bylo by to kontumační, ale nakonec jich dorazilo 7, i když jedna z nich byla poměrně výrazně omezená zraněnou rukou, čehož jsme dost využívaly.

Nás bylo 9, sestava Zu, Šátek, Ili, Ami, Janice, JU, Peťa, na střídačce Hany a Elis. Tahle sestava i celý zápas dohrála. Začaly jsme dobře, pozorné pole, úspěšné podání i útok. Díky tomu a díky spícím soupeřkám jsme měly po celý průběh prvního setu náskok několika bodů a bez komplikací si došly k pohodlnému vítězství 25:16. Žižkov špatně přijímal (hlavně červenovlasá holka a dredařka), útoky vyhazovaly často do autů a samy byly na bloku téměř neškodné. Díky tomu jsme si mohly hrát svojí hru a nedostávaly jsme se pod tlak.

Čekaly jsme, že ve druhém setu se Žižkov probudí a začne dělat neplechu, ale opak byl pravdou. Vcelku pohodlně jsme přidávaly bod za bodem a teprve na 23. bodě se podařilo udělat menší šňůru i Žižkovu, který tak odvrátil hrozbu, že by skončil set s jednociferným skórem. I tak 25:13 bylo dost jednoznačných. 

Poslední set poznamenala z naší strany místy ztráta koncentrace i kondice (v mém případě:-). Žižkov na začátku získal náskok 3-4 bodů, který si udržel během celého setu. My jsme se neubránily menším výpadkům, ale před koncovkou se nám je podařilo dotáhnout a vstupovaly jsme do ní za vyrovnaného stavu. Neproměnily jsme tušímže 2 setboly, Žižkov 1 a nakonec tedy to byl náš 3. setbol, kdy, jak už bylo řečeno, Anet přišedší z lavičky na bloku pohodlně sklopila nepřesný příjem Žižkova a byl konec. Ještěže tak, protože jinak to ještě mohlo dopadnout všelijak:-)

No a celkové shrnutí: soupeřky nás moc netlačily, smečovaly do bloků, do autu, a nebo se nám je dařilo zvedat. K jejich obávané hře středem se skoro nedostaly a i jejich servisy holky v pohodě upřijímaly. Navíc nás v podstatě skoro neblokovaly (kromě asi dvou desek na středu), takže jsme si opravdu mohly hrát to své. Na druhou stranu aby to nevyznělo, že na tom v podstatě nemáme žádné zásluhy. Naopak, s naší hrou jsem spokojená, dokázaly jsme je zatlačit na podání, měly jsme dobře pokryté pole (včetně několika parádních zákroků libera, ale uznávám, jedna zalívka za blok mi tam tradičně spadla, to zas jo... :-)  útočily jsme hlavně z kůlů a především v porovnání se zápasem s Modřanama jsme hrály uvolněně a jako jeden tým.

Taky už víme, že na pozdrav se nesmí chodit v mikině, během zápasu si nesmí střídající pinkat o zeď a během tajmu musíme stát v autu. Člověk se pořád učí...

Díky za hru!