Ruzyňský thriller

Ruzyňský thriller

Jak se říká, vše je jednou poprvé, a tak i na Mrdáka došlo. Pod dozorem notáře Grbiče jsem si vystříhal komentář k našemu zápasu s dosavadním lídrem tabulky odspoda Řepy A. Tento tým jsme doma, v podzimní části, porazili relativně snadno 3:1, a i už zmiňované tabulkové postavení nepřipouštělo nic jiného než výhru a 2 body.

Začněme ale od začátku. V této hale asi drtivá většina z nás hrála poprvé. Velikost do všech směrů dobrá, jenom – aspoň mně – vadilo trochu mdlé osvětlení. Sešli jsme se v relativně hojném počtu osmi hráčů a jedné hráčky. Základ: Tyky, Grbič a Kouky blok, Mates a Tač prda, Vítek U.

První set byl podle mého trochu rozpačitý z obou stran. Vedení se přelévalo z jedné strany na druhou a zvláště ze začátku jsme soupeři pomáhali hlavně vlastními chybami. Do koncovky se vstupovalo za vyrovnaného stavu a v té už jsme měli navrch my a první set vyhráli 25:21 (nejsem si jistý, když tak ať mě někdo opraví).

Druhý set byl trochu jiná káva. Myslím, že stav 25:8 mluví za vše. Dařilo se nám vše, na co jsme sáhli, a i soupeř nám mohutně pomáhal zkaženým podáním, špatným přítahem atd. atd. Vše šlapalo, jak mělo, a ani dvě soupeřova přerušení hry nás nevyvedla z koncentrace.

A jako vždy tu máme náročný třetí set. A jako vždy jsme si před začátkem říkali, že nesmíme polevit a dál si hrát to naše a že soupeř teď bude makat a nebude to zadarmo, atd. A samozřejmě jsme měli pravdu. Řepy se hodně zlepšily v příjmu a i v obraně a dařilo se jim vyhrávat dlouhé a těžké výměny, což nás dosti sráželo. Párkrát se jim povedlo zablokovat náš první sled a relativně bezproblémově ztrátovali. Došlo i na nějaká střídání, myslím, že Michal šel na blok za Koukyho a občas se střídalo i za Tykyho. No prostě jsme prohráli 25:22.

Sebevědomí nic moc, a před námi čtvrtý set. Soupeři se stále dařilo čapat naše útoky, ať už standardně a nebo i nestandardně nohou, ramenem, prsem atd. Zvlášť Tač už z nich byl jednu chvíli dost nasraný, když mu v jedné výměně chytli všechny tři útoky hlavním kůlem. Příjem nebyl vždy dost přesný na to, abychom mohli jít středem, a Tyky byl jednu chvíli dost zoufalý a nevěděl už komu nahrát. Koncovka za stavu 24:19 pro soupeře nevypadá zrovna nadějně. Přesto se nám povedlo několika ubráněnými útoky a následným složením stáhnout na už mnohem lepších 24:23. Ale soupeř nakonec poslední setbol proměnil. Tentokrát si už zahrála celá lavička, když jsem já někdy v půli setu vystřídal Grbiho.

Náš „oblíbený“ pátý set a sebevědomí někde tam úplně dole. Soupeřovo vedení 4:0 a bereme time. Krátká porada, přes koho se bude hrát, a jdeme zpět na hřiště. A pak 8:5 pro nás. Skvělá série útoků a míčů vybraných v poli a rázem jsme to my, kdo je nahoře. Tohle vedení jsme si naštěstí nenechali vzít a dotáhli zápas do vítězného konce. A skákali jsme víc než po výhře nad Modřany.

Celkově náročný zápas, ale slovy klasika – dva body jsou doma a dál bych to nepitval.

Dovolím si svůj první literární porod zakončit drobnou kulturní vložkou, remakem slavné české národní písně. Kdo tam v pátek byl, pochopí a kdo ne, pochopí taky J

3, 4:

Skleněný střep si zapích do paty, myslel si, že je to známka punku. Ale kluci říkali, že punk je jinde. Ale kluci řikali, Grbi, to snad není možný…

Nealko šampáňo pil, i když po něm blil. Ale kluci řikali, že punk je jinde. Ale kluci řikali, Vítku, to snad není možnýýýý…

Dál bych to opět nepitval……………………………………………………………………………………………………………