Svrčovec 2010 aneb Svatý Petr

Bylo by nevhodné aby letošní Svrčovec zapadl do historie našich volejbalových mozečků bez uvedení na web. Takže jaký byl letošní Svrčovec? A nejenom Svrčovec, ale i Dolany a Chudenice? Já myslím, že povedený. Jak říkáme my latínici: Jako sviňa.

Jako na každé akci záleží hlavně na lidech nu a letos i na tom nahoře. Svatý Petr nám hodně pohrozil buřinou, slejvákem, poraženýma stromama ale v pravý čas k nám byl vlídný.

Páteční mejdan u Melouna, Oldridže a jejich milovnic Ivanky a Anety bych nazval sloganem: Chudenice malá tvrz, každý místní by si vrz. Hospoda jistě dozná ještě dalších potřebných změn, je tam práce jako na mešitě ale Genius Loci je tam už nyní. Oranžový nátěr, ozářená zahrádka, bzučáky lidských hlasů to vše každého z okruhu 500 metrů vtáhne do děje. Zábava se rozbíhala pomalu, vedra na našem intelektuálním nadšení pro komunikaci byla znát, takže poslední přijedší Fíďa prohlásil: "To tady celou dobu jenom tak sedíte a čumíte" byla na místě. Ale dobře víme, že nějaká ta sklenka, klesající teplota, monitoring terénu a hlavně Melounova povaha hudebníka je stále platným elixírem na únavu.

Já z toho kvapíkového večera a noci vyzdvihuji několik situací.

Jídlo-"Ty woe to si snad děláte prdel, víte na čem vařím?": Melounova reakce na naši pestrou objednávku.

Pití-"Vineu asi máme, ale to tu nikdo nepije, je v ní málo alkoholu": mladičká servírka po mém odhalení vynikající komunistické limonády (holdoval jsem jí pak celý večer spolu s drinkama).

Tanec-jako vždy byly aktivnější holky. Tím nemyslím jenom Cácorky, ale další volejbalistky. Tanec před piánem nás několik blízko sedících opravdu potěšil, páč se holky dost předkláněly. Tanec na stolech naopak potěšil chlapíky kteří u stolu seděli.

Místní-boha jeho nezapomenu na ty pohledy místních čtyřiceti - padesátníků, kteří přišli z vedlejší hospody kolem půlnoci. Kníráči v maskáčích a jiných populárních úborech si připadali jako v Ráji (tím nemyslím Restaurace a jídelny). Bylo fakt výborný je sledovat jak čumí na zadky, snaží se dotknout, pozívat na panáky, komunikovat. 

Grbičovo: "Dnes to nebudeme přehánět" znělo v jedenáct hezky. I proto jsem si s ním dal ve tři další pivo.

Spali jsme kde se v baráku dalo a každému to asi v té chvíli bylo jedno. Na záchodě nikdo neusnul ale my víme, že suchý nezůstal. Snad z toho Meloun nevařil druhý den tu svou pizzu.

Turnaj samotný byl letos velice povedený. 15 chlapských a 17 ženských týmů, k tomu vynikající konkurence. Bylo se opravdu na co dívat. První zápas jsem si osobně užil na náhře ihned po dešti a udržet se na povrchu a dopinknout medicimbalem na kůly byl kumšt. Naštěstí jsme úvod zvládli, vyhráli 2:0 a pak jsem předal žezlo Tykymu. Kluci na bloku se střídali. Holky mohly hrát s liberem. Zahráli si opravdu všichni. V základních skupinách jsme skončili druzí (z pěti),  holky třetí a oba tak postoupili do čtvrtfinále.

Sobotní poslední večerní až noční zápas obstaralo PVC. USK jsme v prvním setu přemohli, ve druhé polevili a v tibreaku dostali za pokračující tmy 8 přímých bodů nebo es od jednoho hráče. Což nás moc nepotěšilo a byla to tak trochu rozpačitá tečka za našim jinak pěkným vystoupením. Cácorky odehrály své čtvrtfinále až v neděli ráno proti favorizovaným  Tequillám a překvapily snad i sami sebe když jim vzdorovali i v rozhodujícím třetím setu. Leč...dále také nepostoupily.

Diskotéka? Vedro, fronta, tanečky, diskuze, déšť. Panáky. Prostě paráda :) Příště patrně pojedeme pánové a paní.