Ilčo nepsala si tenhle příspěvek na Haníka?

Stres a myšlení

Ilona

18.09.10 17:56

Děkuji za pěkný článek, trefil se přesně do mého celoživotního problému, celý život bojuji (doufám, že důstojně) se svými obavami, strachy, nedůvěrou ve vlastní schopnosti a znalosti, někdy je to už vážně "na bednu". Musím se smát především pasáži, že si svoje problémy neseme už z dětství, musím se ještě dnes zeptat rodičů, kde asi udělali soudruzi z NDR chybu. Ale je pravda, že někdy opravdu stačí hloupá poznámka, ať už ze strany rodičů, nebo trenéra, a na celoživotní trápení je zaděláno. Vlastně jsem ale chtěla reagovat hlavně na poslední část textu. Já si osobně myslím, že pokud chceme zvítězit, neměli bychom myslet vůbec. Z vlastní zkušenosti vím, že pokud chci ty svoje obavy udržet na pomyslné uzdě, musím se plně soustředit na to, co dělám, nedovolit si žádné hodnotící myšlenky, jakékoli hodnocení totiž přináší emoce, a ty jsou ve stresové situaci naprosto nežádoucí. Co se sportu týče, jakmile totiž začneme přemýšlet, ať už nad tím, že "jdu dát eso", či že se obávám selhání, je zcela určitě zaděláno na problém. Cesta k vítězství podle mě vede přes absolutní soustředění, buď na dráhu letu míče, na postavení soupeře u sítě nebo v poli, na to, jaký taktický pokyn vydal trenér, ale nesmím o ničem z toho přemýšlet. Trochu bych opravila větu o tom, že vítěz bere vše, na větu, že vítěz nemyslí. Podle mého názoru je úspěch ve sportu založen na naučených principech a instinktu, ta malá chvilka přemýšlení stačí k tomu, že míč mi spadne o ten velevýznamný kousek níž, a já nutně chybuji. A spirála stresu a nedůvěry v sebe sama se pekelně roztáčí.