Jinonice A očima náhradního kapitána
Původně jsem měl napsaný mnohem delší text, ale stisknul jsem špatné tlačítko. Znovu se mi ta tragédie popisovat nechce, tak alespoň krátce. Soupeř patřil k těm slabým, jediné co mohl nabídnout byli dva vysocí nešikovní blokaři, z toho jeden asi 265 cm vysoký.
První set jsme prohráli, jako ostatně každý první set v soutěži. Nezablokovali jsme skoro nic a dlouhán to klofal kam chtěl. Druhý set a 44 míčů třetího jsme hráli dobře a soupeř přehrávali. Bohužel od stavu 24:20 jsme byli smečařsky impotentní (abecedně Kato, Stefi, Zdenek), přestože jsme měli nejméně 4 ideální příležitosti to složit. To se může stát a stává se to i lepším týmům - čímž nechci říct, že nejsme kokoti.
Opravdu tristní byl čtvrtý set, kdy jsme to zabalili a možná ani nedali 15. Já osobně jsem střídal poté, co jsem si výrazně zhoršil do té doby slušnou smečařskou úspěšnost, ale neměl jsem pocit, že by to někomu vadilo. Všichni se tak nějak ploužili po hřišti a čekali na konec.
Takže pro příště:
1. Vyhrát první set je výhoda, měli bychom se o to někdy pokusit.
2. Nemá smysl se patlat v tom co bylo a vždy bychom se měli soustředit na to, co bude, a bojovat naplno. Přestávku mezi 3. a 4. setem jsme takto promr*ali (doplň si h nebo d) ukázkově.
- Blog uživatele cindy
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
souhlas
Souhlasím. Soupeř byl špatný a prohráli jsme to ve třetím setu. Čekal jsem, že budeme hrát blbě na příjmu, kupodivu to nebylo tak špatné. Ale nesložit 5 dobře rozehraných setbolů? Z toho 2x to bylo na jednoblok? To je prostě na hovno a škrtá to dobrý předchozí výkon. Každého hráče tohle srazí do kolen, pak už nevěří nikomu. Neviděl jsem moc zápasů kdy by tým prohrál za tohoto stavu set, tohle pak srazí každýho a je jasný, že další set je mizerný.Ke hře: měli bychom hrát neblok za blok. Opravdu se tady dost zalívá (to nemyslím toho Kolosa včera to nebyly zalívky, ale sklepky přes blok) a zadní krajní hráči to nestíhají. Ten blok na kraji je totiž hrozně nízko nebo mimo (já, Calvin, Štefi) a zalívky letí těsně nad sakem do dvou metrů.Měli jsem tam zase několik baseballových odpalů. V hospodě jsem říkal Tykymu a Calvinovi ať to hrajou otevřenou dlaní a ne loktem.Jinak snad nic, čekal jsem to horší. Pokud nebude k dispozici základní osmička, nebude to dobrý. A k tomu Kato a jeho mobil...
Chybi nam bojovnost....
Osobne to bylo vcera opravdu katastrofrni zapas.... Neslouzil jsem fakt nic, naopak zkazil jsem smec jednu za druhou... Koncentrace byla uprime nulova... a nedokazal jsem se to prekonat.Zatim jsem takovy, ze kdyz nemam kondici a neskacu=nulove sebevedomi, tak hraju celou dobu debilne. Musim prekonat svoje psychicke a fyzicke vykivy, bez toho se neda vyhrat. Musim dodrzovat svuj min. standardni vykon, coz se neda ziskat najednou, ale to se da zisakt jedine se snahou pri kazdym treninku a zapase. Jinak, par pozitivnich veci:Vcera se konecne Zdenda ukazal svoji puvodni smecarskou schopnost, coz ted opravdu potrebujem. Doufam, ze se pristi tyden prida jeste vic.Tyky byl v poli supr. Moc nam pomohlo.Cindy ma tzv. svuj standard a hraje kazdy zapas spolehlive.Pristi tyden taky mam ten zatraceny mobil. Bohuzel Katka neumijapanese takze, at budu mit aspon s kym stridat. Dale pisi tymu a i sam sobe: Obecne a vcera zase chybela nase bojovnost, ze chceme vyhrat tento set, tento zapas za kazdou cenu. Vzdycky jsme si verili do posledni chvile a otocili jsme situaci a vyhrali jsme. Co se nam deje PVD??Pojdte hrat a masakrujem!!! Treba stav 12-20 snad jeste neni konec, ne? Proc najednou prestaneme hrat?? Proc to vzdame?? Ma to cenu vzdat? Vyhecujem se mezi sebou a zkusme to, ne?Vcera jsme hrali nic moc, ale souperi taky podobne. Kazdopadne jsme mohli vyhrat, ale jsme prohrali. Proc? My jsme to proste sami vzdali jako zbabelci. I kdyz je ta situace beznadejna, bojujem do posledniho mice a verme si. Vcerejsi atmosfera tymu byla uplne totalne mrtva. Musime se trochu vyhecovat aspon pri krizi!! Vcera jsme zapas prohrali, protoze jsme to vzdali. To jsou moje jasne nazory. Neslo ani o taktiku ani techniku. Slo o psychiku. Borci, jsme srabi nebo, co?
bojovnost
Já jsem z toho všeho dost nešťastnej. Usínám s tím a taky se s tím probouzím, protože ten volejbal prostě nějakým způsobem miluju a nemám teď žádný jiný (pořádný) odreagování jako něžné rameno na kterým bych se vyplakal :)Jasně, že hlavně ženský řeknou, že je to jenom sport, že chleba nebude dražší, že v Africe umírají děti apod. Ale já chci vyhrávat.Osobně do toho dávám hodně. Snažím se nahrávat z výskoku, hrát pestře, riskovat, i míče který hraju bagrem za sebe se snažím nahrát tak, aby se dalo smečovat. Prostě myslím, že je ta náhra na tuhle soutěž ještě dost dobrá. Blok mě sere, ale to je prostě daný výškou a výskokem.Takže bojuju, bojuju, ale když se dostaneme do sraček, přestanou mi to smečaři skládat, tak jdu do kytek a vnitřně vám přestanu věřit. Pak už následují zalívky a pocit, že to prostě urvu sám. Je to chyba a trenér by mě seřval.Takže já borec určitě nejsem a nevím co s tím...