Obrana týmu

Předem chci říci, že tenhle článek nepíší jako reakci na minulý zápas, mám v plánu ho napsat již delší dobu (snad od turnaje ve Znojmě), a jen díky mé lenosti, se tak děje až nyní.

 Už nějakou dobu se bavíme v PVC o tom, jak máme špatnou obranu (rozhodně v porovnání s kvalitou útočné hry) a co s tím budeme dělat. Bohužel ty debaty jsou často jen mezi dvojicemi či trojicemi hráčů a snad kromě zvýšené pozornosti a počtu cvičení na obranu v tréninku k ničemu podstatnému zatím nevedly.

Nechci se zde bavit o individuálních činnostech jednotlivců v obraně, ani o systému, který bychom měli hrát (to je otázka tréninku a jsem si jistý, že pokud budeme všichni poctivě trénovat, tak se v těchto činnostech zlepšíme). Rád bych to pojal trochu více psychologicky, a proto začnu hodně zeširoka a něčím čemu aspoň trochu rozumím (což v tomhle článku bude bohužel spíše výjimka ).

Volejbal je týmová hra a už před nějakou dobu se pravděpodobně kvůli největší efektivitě šest hráčů rozdělilo do tří hlavních kategorií

- smečaři + univerzál

- blokaři + později libero

- nahrávač

Každý tento post má své specifika a týmem je využíván tak, aby byly nejvíce uplatněny jeho přednosti a naopak skryty jeho slabiny. Jak jsem říkal, chci teď pominout technické věci hry a zaměřit se spíše na „intelektuální hodnoty“, které by měl každý post do týmu přinést, aby byl tým co nejsilnější.

Nahrávač : má na starosti útočnou hru týmu (myšleno takticky), tudíž se snaží připravit pro své útočníky pozici na útoku tak, aby měli co největší šanci uhrát bod (což ne vždy je náhra na prázdné sako). Aby toho dosáhl tak musí během hry :

- sledovat obranu soupeře, hledat slabá místa kudy vést útoky

- sledovat psychické i fyzické rozpoložení svých útočníků, vědět z kterých pozic mají nejvyšší úspěšnost a snažit se je vytěžovat co nejefektivněji

Smečaři a univerzál : mají na starosti především realizaci útočné hry týmu a smečaři navíc příjem. Co se týče herních dovedností, je především smečařský post asi nejnáročnější, jelikož hráč musí kromě náhry zvládat na vysoké úrovni všechny ostatní činnosti. Možná také proto se od nich nečeká přílišná organizace hry a kdybych to trochu zjednodušil (snad se na mě nikdo nebude zlobit), tak tito hráči vlastně jen „poslouchají“ pokyny nahravače při útoku a pokyny blokařů a libera při obraně.

A jak už asi bystrý čtenáři tuší, důvod těch předešlých „blábolů“ je především tento další odstavec, jelikož se týká blokařů a liber, kteří podle mého názoru svoji úlohu v PVC zatím neplní tak jak by měli/mohli. Teď píši věci, o kterých si myslím, že jsou správně, ale nikdy jsem blokaře nehrál (překvapení? ) takže můžu taky pěkne kecat...

Blokaři a libera : mají na starosti obranou část hry týmu. Snaží se tedy eliminovat útočnou hru soupeře. Aby toho dosáhl tak musí během hry :

- sledovat soupeřovi útočníky (už při rozpinku a během první půlky prvního setu sledují útočníky soupeřova týmu, vyhodnocovat si v hlavě jak je kdo „nebezpečný“ a snažit se i vypozorovat jeho oblíbené směry při útoku.

- Sledovat také nahravače a snažit se číst jeho styl nahrávky (někdo nahrává pomaleji – drží míč delší dobu v ruce, někdo rychleji, na někom je vidět, že nahrává za hlavu jelikož se už před náhrou pohne atd.).

- blokaři by měli na síti radit/určovat spoluhráčům KDE, KDY (časování) a JAKÝ SMĚR budou blokovat

- Libero by mělo v poli radit/určovat spoluhráčům KDE a JAKÝ ÚTOK budou bránit

Ze všech postů to mají blokaři a libera (minimálně v PV) určitě nejtěžší. Podle mě je to z několika důvodů :

1. Nejsou na to zvyklí

nevím jak všichni ostatní, ale tam kde jsem se učil hrát volejbal já, byla obranná část hry vždy více opomíjená, šlo hlavně o útok a tak vlastně celou hru týmu řídil nahravač a často jedině on měl přesnou představu o tom, kde stojí soupeřovi hráči, kdo je přední a zadní, kdo lepší útočník a kdo lepší obranář soupeře a bylo to jen proto, že JEDINÝ nahravač o té hře musel „přemýšlet“ a ostatní tam byli jen od toho, aby ty balóny skládali. A i když se to teď snažíme změnit, tak mi přijde tahle představa hluboce zakořeněná ve většině hráčů a často to tak na hřišti i vypadá. Ale ujišťuju vás, že na úrovni, na které chceme hrát volejbal v PVC (a snad někdy i hrajeme ) to vše co jsem výše napsal zvládnout NEJDE (teda aspoň já to rozhodně nezvládám – viz. zápas na Španielce, kde jsem se snažil i střídat a pak jsem nezvádl takticky některé věci ohledně útoku na hlavním kůlu).

Blokaři na to prostě nejsou zvyklí, ale podle mě je nutné, aby to zkoušeli, a časem se do toho určitě dostanou. Jako příklad hráče, který asi jako jediný byl vychován správně a o obraně přemýšlí a organizuje ji je náš nový nahrávačský „Drobek“ Mike (v tomto případě je to podle mě k jeho vlastní škodě, jelikož poté zase nestíhá některé nahravačské povinnosti), ale jelikož u nás nikdo jiný tu obranu neorganizuje, tak je poté vidět veliký rozdíl v obraně týmu, když Mike nastoupí (myslím, že v zápase se Španielkou to bylo vidět dost) – samozřejmě v tomhle případě je to o to větší rozdíl, že Mike v porovnání se mnou blokuje jako bůh (kdo taky ne ), ale myslím si, že to není jen o jeho výšce a technice, ale taky o tom, že jakmile přijde na hřiště, hned každému řekne CO, KOMU a KDY blokovat ... to je práce, kterou by podle měl obstarávat blokař.

 
2. Je jich více - je hrozně důležitá KOMUNIKACE mezi sebou i celým týmem!

oproti nahrávačovi (který se radí jen sám se sebou a občas s trenérem ), obranu organizují tři hráči, což je velice náročné na domluvu. Obrana u sítě a v poli se zdá být o dvou rozdílných věcech (a u nás často je), ale správně by měla být velice úzce propojena a libera s blokaři by spolu měli na hřišti hodně KOMUNIKOVAT. Jestli budeme blokovat zóny nebo míč, to už je věc taktiky, kterou stanový trenér, ale při zápase se pak musí dodržovat a hráči dělat to, na čem se domluví, jinak v tom bude chaos.

3. Důvěra blokujících hráčů v polaře a naopak

Pokud se stanoví nějáká taktika, tak se pak v zápase MUSÍ bezpodmíněčně dodržovat a neimprovizovat. Tohle asi obzvláště platí na vyšší úrovni a na té naší se o tom dá dost polemizovat (zvlášť když na tom v poli individuálně nejsme bůhví jak dobře), ale asi by se od toho mělo vycházet. Vypadá sice krásně, když někdo chytne jednoblokem smečaře v lajně, ale statisticky v průběhu zápasu takovýmhle chováním udělá více paseky než užitku (zase na vrcholové úrovni rozhodně, u nás snad).

Toliko k tomu, že volejbal je jen o mlácení do balónu a ne o přemýšlení ... Samozřejme nesmím zapomenout na osobu trenéra, který stanovuje celkovou taktiku týmu a během zápasu hráčům radí (ale napříkad blokař mu práci výrazně usnadní, když se ho při doporučení „Blokuj levorukého blokaře od lajny.“ Nezeptá „A který že to je hráč?“). Navíc když budou např. blokaři organizovat hru u sítě, budou se trenérovi mnohem jednodušeji udílet pokyny, protože místo k šesti lidem, bude mluvit jen ke dvěma (stejně tak o vedení útoku se baví jen s nahrávačem).

Jsem si vědom toho, že jsem vlastně jen nastínil ideál (ale proč mít malé cíle ) a vyjmenoval podle mne nejpalčivější problémy PVC a nenabídl žádné pořádné řešení. Důvod je ten, že této části volejbalové hry nějak extra dobře nerozumím a tudíž bych se rád nechal poučit od některého ze svých zkušenějších a moudřejších spoluhráčů.

Na druhou stranu si myslím, že pokud se alespoň pokusíme o výše zmíněné věci při té obraně, bude to první krok k tomu, abychom se v ní zlepšili.

Byl to ode mne takový osobní „brain-storming“, a doufám, že k němu donutím i pár dalších lidí z PVC a to nejlépe někde ve větším počtu v hospodě. Především je ale nutné přejít od slov k činům, takže pokud na tenhle příspěvek nikdo reagovat nebude, ale začneme hrát v obraně lépe, tak budu nanejvýš spokojen.

Sportu zdar a celému PV zvláště !!!

Tyky

PS. Předem se omlouvám za gramatické hrubky, kterých najdete jistě celou řádku.