TJ Kyje - PVC

Ahoj všem

 Zmrzlými prsty se mi podařilo vystříhat si tu velikou čest a napsat komentář k našemu (před)včerejšímu zápasu s TJ Kyje. Mám-li být upřímný, z lavečky to vypadalo jako nejošklivější zápas, jaký jsem kdy za svou krátkou kariéru v PVC viděl. Myslím, že ani naše dvě statečné fanynky se předváděnou hrou v Kyjské zimě nerozehřály. Zážitek z volejbalu kazila spousta drobných nepřesností a nevynucených chyb. Naštěstí tahle chrakteristika neplatí jenom pro nás, ale stejně tak i pro soupeře.

 Vezměme to popořádku. Do prvního setu nastoupil Tyky, Tač, Vítek, Ondra, Jirka, Grbič a Martin na liberu. Záhy se ukázalo, že náš excelentní příjem z minulých zápasů zůstal někde v šatně, nebo se ohřívá u topení, a soupeř je na útoku křečovitý, takže nemá cenu se snažit tlačit servisem (což, jak se vyjádřil Grbi "ne všichni pochopili"). Kyje si začátkem setu vybudovaly několika-bodový náskok, ani ne tak předvedenou hrou, jako spíš našimi chybami a problémy na příjmu (nutno podoknout, že celkem důsledně skákali servis a dost se jim dařil). Nám se naštěstí podařilo jejich nástup zachytit, nenechali jsme je příliš odskočit a postupně jsme hru, a zejména bodový stav, vyrovnávali. Už v téhle fázi se objevily dva prvky, které charakterizovaly celý zápas - nevýrazný útok na obou stranách a naše velká bojovnost v poli (zmíním Vítka, který převedl pár skutečně skvělých zákroků v poli).

 Nechci se zbytečně utápět v detailech, tak to trošku zestručním: První set jsem vyhráli. Těžké chvilky jsme překonali odhodlaností v poli a nakonec jsme přeci jenom útočili o poznání lépe než soupeř, který se na útoku očividně trápil.

 Bohužel nám to v druhém setu nevydrželo. Soupeř se zlepšil na útoku, my zhoršili v poli. Došlo i na personální změny. Místo nemocného Jirky nastoupil Fíďa a v polovině setu vystřídal Vítka Soda. Díky Sodovi se nám zvedla úspěšnost útoku z handy, ale na rozjetého soupeře to v tomhle setu už nestačilo.

 Taktická porada před třetím setem se točila hlavně okolo správného postavení v poli. Na hřiště se vrátil Jirka. A soupeř zapomněl nastoupit. Teda alespoň to tak vypadalo podle výsledku, protože jsme hned na začátku setu získali asi pěti-bodový náskok. Ten jsme poměrně snadno navyšovali a celkem hladce vyráli celý set. Soupeři nepomohly ani dvě-tři parádně sehrané čtverky (které jsme za tenhle zápas viděli poprvé a naposled úspěšně)

 Čtvrtý set se bohužel začal odvíjet podobně jako druhý. Už jsme si s Fíďou zkřehlými rty říkali, že to musí být tou stranou. V poli jsme sice oproti druhému setu hráli o něco líp (a výrazně líp na príjmu, který se zlepšil už od druhého setu), ale na útoku jsme byli nedůrazní a občas se vloudila nějaká ta nevynucená chybka. Vyrovnané skóre se drželo zhruba do stavu 20:20 (občas naštestí, když soupeř předvedl dva ofsajdy na tolik obáváné čtyřce, občas bohužel, když se Ondra málem nominoval na lavečku čtyřmi chybami v řadě). V tomhle stavu zasáhlo pověstné štěstí, které přeje připraveným. Soupeř nás vysvobodil z trápení a několika chybami v řadě rozhodl zápas. Nutno doplnit, že nešlo o nevynucené chyby, ale většinou o chyby vynucené naší dobrou obranou na síti (též zvanou blok). Soda tak dostal příležitost odmítnout svým typickým úderem toho dne (kolem prapodivně postaveného bloku doprostřed válu) drama a započít oslavy vítězství. Vyhráli jsme 3:1.

 Přestože jsem začal trošku pochmurně, myslím, že si náš výkon zaslouží ocenění. Zvládli jsme náročný zápas s nepříjemným soupeřem, kdy se nám navíc příliš nedařilo. Těžko očekávat, že nám všechno půjde celou sezónu jako po másle. Tentokrát jsme ale obstáli dobře. Myslím, že jsme předvedli velkou sílu družstva, hlavně v bojovnosti, kterou jsme neztratili, přestože se občas nám to chvilkama moc nešlo. Díky bojovnosti, se kterou jsme nevypustili jediný míč, jsme dokázali udržet psychickou pohodu. Tohle byl podle mého aspekt, který nakonec rozhodl o výsledku. Dokázali jsme bojovat o trochu víc než soupeř a zaslouženě jsme vyhráli.

 Na úplný závěr si dovolím nezávazně trochu fušovat Lesejkovi do řemesla: Myslím, že to, co nás občas potápí (a celkem potopilo proti Řepím) je, jedním slovem, netrpělivost. Netrpělivost v herních činnostech, zejména v poli a na bloku. V prvním a zejména druhém setu zápasu s Kyjemi jsem velmi často stáli mimo ideální postavení - hlavně zadní krajáci stojí hluboko v hřišti, namísto lajn, takže je míče, které jdou do hřiště, často zasahují na prsa a ramena a odrážejí se pryč. Navíc často vybíháme brzo proti míči od soupeře (jakože "na ulívku"), ale míč nás pak přelétává. Už jsme se o tom bavili v hospodě - myslím, že bychom měli stát kolem lajn, zadáci na krajích někde kolem šestky (případně posunout podle bloku). Být připravení na odražený nebo zkrácený úder, ale počkat si a vybíhat až po úderu soupeřova útočníka.
 Proti Řepím se projevila netrpělivost na bloku. Myslím, že bychom některý trénink měli věnovat timingu na blocích, protože se ne vždy dokážeme dostatečně přizpůsobit stylu soupeře a správně načasovat blok (obvykle jsme tam brzo a soupeř nás omete).

 No a to je všechno. S pozitivním heslem: "S cenným vítěstvím za zády vzhůru ke světlým zítřkům," se těším na další zápas.

PS: Grbi, kontroluješ ma?