Volejbalová špecifika

Málokdy se člověku stane, že si může vyzkoušet na vlastní kůži pocity někoho jiného. Mně se podařilo vcítit se do role volejbalového amatéra. Na Albeří si s náma občas zatrénoval někdo z basketu, fotbalu nebo nějaký jiný "amatér". Podotýkám, že šlo o sportovce - tedy dobře připravené lidi. Jenom, že volejbal je prostě jinej. "Jak do toho můžete mlátit tak dlouho, bolí mně z toho rameno", "Ty míče jsou hrozně tvrdý, po tréninku nemůžu držet prstama příbor", "Furt čumíte nahoru, bolí z toho horně za krkem", "Mám namožený zápěstí a odřený lokte"... a tak podobně :)
Štefiho řečičky o obecné fyzičce neberu. Snad kromě Setyho tu fyzičku všici měli a mají. Já jsem si v úterý myslel jak jsem dobře připravený - z rotopedu, cvičení, kola a běhání. Hovnajs! Po 7 měsících bez míče se cítím opravdu jak amatér. Prsty ty ještě ujdou, ale záda, krk, ramena ...Ten volejbal je fakt nemožnej sport :) Ty nahrávači fakt furt musí čumět nahoru.