Příběh z pařezové chaloupky

Jednoho večera, když už byl skoro čas jít spát, na mýtině pod Barrandovským mostem, sešlo se devět machrů aby podávali sportovní výkony v malé, zato malebné chaloupce. Soupeřů přišlo míň - tři Křemílci, tři Vochomůrkové a jeden zapisovatel. Déle než obvykle jsme čekali, až dorazí s píšťalkou zlomyslný mužík Kazbunda, místo něj ale přišla jedna neučasaná...
A teď už dobrou noc, milé děti, pokračovat budu normálně.
Poprávu jsme měli víc respektu z tělocvičny než ze soupeře, takže jsme si předsevzali hrát jednoduše a nechat kazit druhou stranu. S touhle strategií jsme nastoupili v sestavě Lesík, Vítek, Viktor, Chrobák, Grbič, Fíďa. Během zápasu pak střídal Tyky za Lesíka, Marek za Vítka a Tač za Chrobáka.
Tělocvična zjevně kromě toho že je malá, je i z kopce, protože se vyhrávalo jen na jedné straně. Nebo možná táhlo od dveří, těžko říct. Každopádně sety byly kromě čtvrtého celkem jednoznačné, jeden tým si vždy udělal náskok minimálně pěti bodů a ten udržel až do koncovky. V prvním setu jsme to byli my, dobře jsme přijímali a skládali, soupeř se neprosazoval, navíc se ještě v koncovce pohádal s rozhodčí, která už nám od té chvíle mírně pomáhala (ne že by na tom záleželo při daném vývoji skóre).
V druhém setu jsme se nechali zatlačit, z horšího příjmu se pod nízkým stropem nedalo moc útočit a soupeřovi vycházela jednoduchá strategie - útok do diagonály střídaný zalívkama. Tohle schéma vlastně fungovalo celý zápas a s jeho bráněním jsme měli problém až do tajbrejku. Třetí set jsme pro změnu tahali za delší konec my, po lepším příjmu jsme mohli útočit středem a i na kůlu hned bylo volněji.
Bohužel čtvrtý set se podobal druhému, soupeřův náskok jsme sice stáhnuli, ale ve vyrovnané koncovce nám tam spadly celkem levné balony a museli jsme do tajbrejku. Tam jsme se zase dostali na koně, navíc jsme konečně přidali body z bloku i zvednuté zalívky, takže jsme zaslouženě vyhráli. Škoda ale ztraceného bodu, posledního v tabulce bysme měli porážet jednoznačněji.