Střížkov - PVZ

Ve středu 6. 2. jsme se sešly v hale na konci světa - Střížkov. Sestava vypadala skromně, o to silnější ale byla a vylezl z toho pro mě ten doposud nejlepší a nenajbušenější zápas.Pokračování večer, až budu po zápase s Kyjema, z něhož dobrovolně napíšu zápis, pač nestíhám dopsat tento. Doufám, že to neznamená druhou lahev. uaaaa 
část 2:) 
Do haly jsme nastoupily ve složení: Hany (N), Elis, Peťa, Zuzka Šátek (B), Hrabi, Grabi, (S), Hanka (U), Peťa (L). Relativně z kraje prvního setu jsme bojovaly se stavem, kdy se nám nedařilo otočit. Tuším, že Elis z lavičky zavolala legendární střídání a nevěděla, koho střídat, takže ven šla jedna z hráček, jejíž jméno si už nepamatuji. S úsměvem se později rozhořela lehká diskuze, v čem nám pomohlo vystřídání zadního hráče, když se nám nedařilo otočit ze předu. No změnu to chtělo, změna to byla a ve finále nám pomohla, protože jsme se chytly, ač set prohrály s 22. Druhý set byl o poznání lepší, třetí set s legendární 11 a zakončily, když měly soupeřky na počítadle 20. Krásně jsme bojovaly, dobře se skládalo, šikovně se proložilo zalívkou, která buď platila dozadu (kam se mi to nedaří od té doby, co Terka nevyhlašuje, že je to o pivo) a nebo se krásně dařilo Grabi na náměstí. Soupeřky byly ale velmi velmi čapavé v poli, pro nás bylo relativně obtížně balón složit. Zápas probíhal v duchu velké rychlosti snoubené s intenzivní edukací. Čili - naučily jsme se, že hra může začít, i když jsme na hřišti jen čtyři, pan rozhodcí nečeká. Obdržely jsme taky žlutou kartu pro celý tým, za tuším touhu po třetím timu.
Co bylo na té hře nejlepší. Naprosto luxusní bojovnost, v hřišti se makalo, šly jsme po každém balonu a lavička nám byla oporou. Za mě to byl uplně nejlepší zápas!