ŠPANIELKA ŘEPY x PVZ 3:1 (-24,17,20,23)

V sezoně 2014/2015 jsem psala komentář k zápasu čtyřikrát. Čtyřikrát!!! Asi proto jsem měla následující tři roky klid. (Co na to PV statistikové a pravděpodobnost?)
Během těch tří let jsme vyhrály první třídu a postoupily do přeboru a pak zase hodně rychle spadly zpátky a nakonec málem i z první třídy. Začaly jsme trénovat s trenérem, a pak i hrát s trenérem a nakonec zase jen trénujeme s trenérem. Z některých superhráček se staly supermatky a zase se pomalu stávají superhráčkami. No, a ze smečující nahrávačky se stala zase nahrávající nahrávačka, i když se s tím pořád tak nějak peru…
Ale k věci :-)
Byla první únorová neděle a v Praze začalo konečně mrznout. Nejsme zvyklé v neděli hrát. Znáte to, buď se vracíte z hor a potřebujete vybalit a vydechnout, anebo strávíte příjemný víkend zevlováním, a v neděli večer už se psychicky chystáte na následující pracovní týden. A místo toho jsme musely vyrazit na konec Prahy - světa - do Řep.
Proti Španielce se nám většinou hraje dobře, holky jsou sympatický a šikovný. Letos se jim navíc hodně daří, momentálně jim patří druhé místo. V první půlce nás přehrály v tie-breaku, takže jsme měly určitě co oplácet. Začaly jsme v sestavě Hrabi, Kali (S), Terka, Niki (B), Zuza (U), Péťa (L),  Marky (N). V průběhu hry se pak na hřiště dostaly i Ju, Hanka Tyčka a Zuzka Šátek.
Už na začátku jsme si řekly, že je potřeba hrát přes menší nahrávačku i účko, což mi vyhovovalo. Konečně jsem mohla hrát v klidu kůlem. A ono to dost vycházelo. Hlavně proto, že obě smečařky skládaly jeden míč za druhým. Přesto jsme v koncovce prvního setu prohrávaly 21:24. Naštěstí se nám podařila šňůra na podání (tuším, že to byla Kali) a následná obrana a set jsme nakonec vyhrály 26:24. Euforie byla tak veliká, že se pak vždycky přestaneme soustředit a rázem prohráváme v dalším setu o pět, deset a více bodů. Zlobil nás hlavně příjem, a z vysokých náher se pak nedařilo prosazovat. Dostaly jsme klepec - jen tak tak se nám podařilo upravit na přijatelných 17:25. Nutno ještě říct, že Španielka měla na kůlech hodně zkušené hráčky, které si uměly poradit se vším možným, a pokud měly příjem, vycházela jim i hra středem. Obě blokařky zalívaly za náš dvojblok někam k náměstí a chvíli nám se Zuzou trvalo, než jsme tam začaly důsledně zprava chodit.  Navíc se všechny protihráčky bez výjimek snažily podáním trefovat naše přihrávající smečařky, takže ty měly dost ztížený útok. Mezi sety jsme si ale řekly, že se nic neděje, že je to 1:1 a jede se od znovu. A taky, že jsme jely! Až do stavu 16:13 jsme měly navrch, pomáhaly jsme si v poli a všechno šlapalo. Jenže pak nám zase uletělo pár příjmů, začaly jsme chybovat a nevím co ještě, prostě nezabraly ani dva tajmy, a prohrály jsme 20:25.
Čtvrtý set začal katastrofálně (1:8), ale v půlce jsme se naopak chytly my a dokonce jsme z 12:17 otočily na 19:18, jenže pak zase Španielka dala tři body v řadě. V koncovce jsme se ještě přiblížily, ale nakonec jsme prohrály 23:25. Chvíli jsem byla po té prohře opravdu smutná, protože to byl set, který jsme sice špatně začaly, ale dokázaly jsme ho se štěstím i bojovností otočit. Dvakrát (dvakrát!!!) jsme se dokonce dotáhly a pak i vedly. Srazily nás hloupé chyby, a to je hrozná škoda. Ale asi tu neříkám žádnou novinku, že volejbal je hlavně o chybách, a vyhraje ten, kdo jich udělá míň :-)
Postupně se mi to v hlavě trochu rozleželo a musím nás pochválit za to, že jsme fakt bojovaly, pomáhaly si a bavilo nás to. Hráčkou utkání byla jednoznačně Kali, která si z ostrovů přivezla fakt formu s velkým F. A taky chválím Zuzu, která se trochu nečekaně musela poprat s účkem a myslím, že ji to proti Španielce dost sedlo.
Také se mezi námi poslední dobou rozmohlo jedno slovíčko, které tu ani nemůžu napsat, ale které definitivně přispívá k pohodě na hřišti :-D
Do hospody jsme nešly, bylo pozdě, byla neděle a byly jsme na konci světa. Ale doufám, že to bylo naposled. I mně dělá problém se někdy hecnout, ale měly bysme zase začít chodit na pivo, aspoň na jedno! :-)