Španielka 1:3 Přír. vědy C (-14, -21, 21, -21)

Původně jsme to chtěl napsat ještě večer nebo ráno, ale pak jsem si řekl, že je potřeba nechat to trochu uležet a emočně vychladnout :-) Nicméně rozhodně nebudu psát vyčerpávající komentář, protože mám pocit, že Grbič co minutu kliká na stránky, aby si tu komentář přečetl a následně horlivě něco doplnil:-) A to mu rozhodně nechci upřít.
Jak tedy začít, nejspíš bude nejlepší zahájit analýzou předcházejících faktorů, které se promítly do našeho zápasového rozložení a stavu. Nejvýznamnějším bodem je rozhodně soustředění v Hořicích, které se konalo tento víkend. Volejbalově si myslím se velmi vydařilo a i po společenské stránce jsme nezaháleli. Tam bych chtěl hlavně vyzdvihnout páteční účastníky, kteří si svoji včasnou účastí zaručili sobotní únavu. To se náhodnému čtenáři může zdát jako maličkost, ale v tu chvíli již soukolí bylo v pohybu a nedalo se zastavit. Obzvláště velkou pochvalu si potom zaslouží Mára, který při svém odjezdu v sobotu odpoledne prozíravě předal dalším dvěma spoluhráčům lahev hruškovice. Opravdu neobyvklá bohapřítomnost, která opět přidala pár zrníček na pomyslné misky vah pondělního zápasu. Tito obdarovaní dva jedinci cítíc na sobě tlak týmu se rozhodli opovrhnout regenerací v sauně, což mohlo vyústit až v budoucí noční návštěvu diskotéky (raději nechci domýšlet možné dopady!) a radeji se věnovali tomu co jim jde nejlépe, chalstání. No tito borci za pomoci našeho srbsko maďarsko-slovenského spoluhráče láhev alkoholu úspěšně eliminovali a za doporovodu pár piv se již kolem sedmé hodiny večerní nacházeli ve značně podroušeném stavu.
Pánové když se nad tím zpětně zamýšlím, opravdu klobouk dolů před tímto seběobětování se!
Tou dobou již začali přicházet i další účastníci Hořického soustředění. Po výborné zdravé večeři se začalo pozvolna přecházet na pití panáků. Tady opět musím vyzdvihnout rozhodnutí našeho bloňdatého kocoura, který umně rozhodl, že bude lepší když velké množství panáků na stole, které původně směřovalo v širší plénum vypije se svým druhem. Opět zpětně viděno, skvělá a výborně načasovaná volba!
Do večera díkybohu zasáhl i náš líný nahravač, který vzal rozum do hrsti a raději přijel na nedělní tréninky již v sobotu večer. Nejpíše to bylo včasné uvědomění si možné situace při příjezdu v neděli ráno. Chvála mu!
Díky všem těmto faktorům a sérii promyšlených rozhodnutí hodných šachovývh velmistrů jsme skončili na šrot již o půl druhé ráno a místo na diskotéku šli spát :-) Jako třěšnička na vrchu byla pak sněhová bitva, kterou inicioval jeden z třetice našich úvodních hrdinů a která velmi rychle skončila zraněním jednoho z jeho druhů. Jak břitký úsudek musel prokázat v tak krátkém časovém okamžiku, kdy jsme z hospody odcházeli...
V důsledu všech těchto faktů byl nedělní dopolední trénink spíše parodie na volejbal, kdy jeden nemohl skákat a druhý raději trénink jen vedl a do cvičení se nezapojoval.
Neuvěřitelná zodpovědnost pouhý den před zápasem s týmem, který do této doby měl skóre 11:1 (a celkem pouhých 11 prohraných setů). Lépe jsme na něj nemohli být připraveni!
Abychom přípravu dokončili až do posledního detailu, nakázali jsme povinnou marodku doplněnou o několik pozdních příchodů. Kolem a kolem sešli jsme se v osmi, s tím že dva přišli pozdě a dva invalidi museli hrát. Tím bych v podstatě chtěl říct, že už v tuto chvíli bylo o výsledku zápasu jasně rozhodnuto a samotný výkon na palubovce již na výsledek neměl naprosto žádnlý vliv.
 
Pro milovníky faktů však upustím od uvolněného a a mírně přikrášleného formátu a přidám několik faktologických poznámek.
Hala je úplně v prdeli, jede se tam půl roku a musíte mít víza.
Šatna byla krásně vytopená (jakože tam bylo teplo), což se s příchodem našeho líného nahravače ještě zvýšilo.
Hala byla naopak hodně studená, stejně tak potom voda ve sprše.
Nastoupili a odehráli jsme v sestavě: Tyky, Vítek, Helvi, Tač, Grbič, Mára. Jistili to Marcin a Lesík, kteří několikrát zasáhli do zápasu, povětšinou pozitivně.
První set jsme na soupeře dobře nastoupili a hned od začátku jsme si vybudovali slušný náskok, který jsme až do konce navyšovali. Dařilo se nám opravdu na všech činnostech, soupeřovi spíše naopak. Celkové skóre 14 bodů pro soupěře hovoří jasně. 
Druhý set jsme tušili, že soupeř začně hrát lépe, začátek setu jsme však opět zvládli a postupně si vybudpovali několikabodový náskok, který však soupeř kolem 18. bodu oěpt stáhnul. Nálada a psychická pohoda se pomalu začínala přelívat na stranu Španělky. Pamatuju si skóre 21:20 pro nás, kdy jsme tuším nešťastně přehráli míč zadarmo přes, ale naštěstí pro nás Helvi skvělým bodovým jednoblokem posunul náš tým na dvoubodové vítězství. Soupeř pak reagoval jezdcem na D4 (rozuměj vzal si timeout), kterým ale pouze oddálil blíží se katastrofu. Hned po timu jsme přidali další dva body a zajistili si tak několik setbalů. Na rozdíl od Sereny jsme ale set ukončili naším vítězstvím s cifrou 21 pro soupeře. Tím jsme se dostali do dvousetového vedení zajišťující nám minimálně jeden bod.
Třetí set jsme naopak začali velmi špatně a velmi brzy jsme prohrávali 6:1 možná i víc. Zhoršil se nám příjem a naopak soupeř začal naše podání přijímat mnohem lépe. V podstatě podobný vývoj jako v minulém setě, ale v opačných rolích. tuším, že jsme zase dotáhli na 18:18, pak ale soupeř dal několik bodů z podání a bylo po setu. Musím říct, že se nám výrazně zhoršila úspěšnost na kůlech, kdy jsme body po útocích do diagonály dávali jen velmi zřídka. (btw. já to říkám pořád) Nic jim nespadlo, naopak bodovky se jim dařily.
Čtvrtý set jsme opět začali dobře a nenechali si soupeře uskočit. Mám ale celé dost v mlze, ale myslím, že jsme celý set byli o dva bodíky napřed. Rád bych napsal víc, ale nějak se mi to pomíchalo se zbytkem zápasu.
V začátku prvním setu jsme hodně hráli středem a do konce třetího setu jsme pozvolna přešli na více útoků po kůlech. To bylo super, protože ze začátku se nám dařilo útočit na roztrhanou obranu. Bohužel jak se postupně zhoršil příjem a hralo se víc bodovek, úspěšnost nám klesla. Výborně vyhodnoceno Tykym, kdy jsme ve čtvrtém setu zase hráli převážně středem, což na soupeře jednoznačně platilo. Kdyby někdo nevěděl, že o vítězství bylo rozhodnuto již před zahájením zápasu, mohl by si i myslet, že hra středem nám to vyhrála. Střeďáci rozhodně klobouk dolů :-)
Stejně tak smečaři zahráli výborně a to jak na příjmu, což nám umožnilo hrát rychle, tak na útoku. Mylsím, že nám ve finále pomohlo i to, že jsme všechno hráli agresivně a i z těžké pozice jsme solili, někdy do autu, ale když to šlo přes síť, tak jsme škodili. 
Všichni hráli dobře v poli a to dokonce i Mára a já :-)
Lukáš nám nedal ani jedno eso, vždycky jsme na něj šli rovnou ve čtyřech.
Celkově to byl super týmový zápas, rozhodně náš nejlepší zápas sezóny.
Přidal bych možná jednu výtku a jednu poznámku. Výtka je na vykrývání, včera jsme obzvláště při bodovkách nechávali smečaře na holičkách a bylo jen velmi málo míču, kdy pod ním bylo všech 5 hráčů. Je to škoda, protože tohle jsou pak ty rozdílové míče, kdy máme šanci míč zachránit a vytvořit si další příležitost k útoku.
A teď ta poznámka, někteří s tím pořád nesouhlasí, ale myslím, že poslední tři zápasy nám jasně ukázali jak rozdílové je clonění přijímacího hráče při podání. Obzvláště když se opravdu jasně domluvíme na koho podáváme a dodržujeme to. Většinu týmu známe už roky a víme, kde ta slabina je. Proč to ale říkám...Skákat výš už asi nezačneme, větší rány dávat taky ne, ale clonění je činnost absolutně nenáročná na volejbalové dovednosti. Stačí když si jen u sítě stoupneme důsledně k sobě na spojnici podávajícího a přijímajícího hráče. To je čistě věc návyku a jsem přesvědčen, že všichni máme mentální kapacitu na to ji zvládnout. Je to takový quick win, který nás nebude stát mnoho úsilí.
Víc to nebudu rozepisovat, úplně vidím jak se klepete na doplňující komentáře. Čímž se zvýší čtenost příspěvku, návštěvnost stránek a v neposlední řadě mé ego :-)