Španielka - PVZ 0:3 (-18,-17,-15)

Jakže to říkají profi trenéři? "Zápas si samozřejmě detailně vyhodnotíme, ale až později, až opadnou emoce a získáme odstup."  No odstup jsem si nechala dostatečný, takže následující popis je tak "objektivní", jak jen může být :).

    Poslední zápas sezóny, ve kterém již o nic, ale opravdu o nic nešlo. Termín v neděli večer, zranění a nemoci, fakt že výhra ani prohra nemá vliv na konečné umístění, v půlce týdne to skorem vypadalo, že se Peťa dostane na smeč, protože budeme rádi, když se sejdem. Nakonec nebylo tak zle. Sestava byla sice lehce improvizovaná, ale hrát s liberem jsme mohly (Peťa si zasmečuje až na antuce). Zubka nám přišla pomoci na Účko, JU si vyzkoušela bloky, dále již beze změny Síma a Efka (S), Hany (N), Peťa (L) a já na blok, z lavičky vše jistila Ilča, která do posledního setu střídala na účko. Paradoxně, vědomí toho, že nehrajeme v nejsilnější sestavě nás donutilo zapnout koncetraci na maximum a nakonec jsme předvedly celkem kvalitní výkon.

    Tradičně silnou zbraní bylo podání, kterým se dařilo držet Španielku od sítě a nepustit ji k rychlé hře. Takže jsme jednak stíhaly na blocích, jednak jsme v každém setu měly šňůru alespoň 6 podání v řadě, které nám vždycky před koncovkou dodalo patřičný náskok a klid. Příjem byl taky nadstardní (pokud nepočítám jedno postavení, které jsme nebyly schopné otočit- tuším, že podávala Barča), Hany tak mohla celkem pohodlně rozdávat náhry a nám se i dařilo do nepříliš kompaktní obrany skládat. Hodně se dařila kombinace s JU na středu a s Evičkou na kůle. Nicméně i ostatní útočnice si přišly na své (Síma, Ilča a Zubka). Jediným černým puntíkem byl výpadek na příjmu v druhém a třetím setu (vždycky v jednom postavení) - klasika: dva příjmy do pryč, další dva se pro změnu zazdí na smeči a velmi rychle jsme tekly o 5 bodů.

     Španielka si nebyla schopna příjmout, což nakonec rozhodlo utkání a výhra 3:0, tak byla důstojnou tečkou za celou sezónou.

      Zápas se Španielkou byl podle mého dobrým obrázkem hry v naší sezóně (a to jak kladů, tak negativ). Takže si dovolím udělat malé shrnutí celé sezóny 2013/2014:

1) Naší nejsilnější zbraní je podání - máme ho tvrdé, umístěné, záludné a celkem stabilní. Úspěšnost našich bloků hodně souvisí s tím, jak se nám na podání daří. Pokud soupeř nemá přihráno (a my tak máme čas postavit obranu), dokážeme být na blocích hodně dobré. Obecně lépe blokujeme po našem podání, než ze hry.

2) Příjem. To byl podlě mě hlavní strůjce podzimní série výher. I díky příchodu Marky a Sími se nám dařilo držet vysoký standard příjmu a Hany tak mohla rozhazovat náhry. Jsme výškově spíše menší tým, útok proti kompaktnímu vysokému bloku nám nejde (viz Střešovice, Žižkov). Musíme tak těžit z rychlejší a variabilní náhry a k té je potřeba nadprůměrný první balón. Na jaře jsme se na trénincích zaměřily více na útok středem a útočení obecně, příjem upozadily a zpětně si myslím, že to byla chyba. Když se nám nedaří na příjmu panikaříme, znervózníme a začínáme vršit chyby i v dalších činnostech. Jistota na příjmu je tak z mého pohledu pro naši hru to, co rozhoduje o vítězství a prohře.

3) Útok se za ty roky co jsme spolu zlepšuje. Hrajeme rychleji, variabilněji. Ještě by bylo fajn efektivněji zapojit zalívky a zvýšit výskok u každé z nás. 

4) Obrana, o které se říká, že hodně ukazuje morálku družstva, byla nadprůměrná. Nepamatuji si zápas, který by se v obranné činnosti vypustil. A co bych chtěla hodně vypíchnout, letos byl abnormální morál i v docházce na tréninky. I když se to možná nezdá, přístup k tréninku byl výborný - chodilo hodně lidí a na trénincích jsme byly všechny ochotny makat, a to se pak promítlo i do výsledků.

    Do příští sezóny, bych tedy především zapracovala na stabilitě příjmu - potřebujeme, aby každá hráčka zadního pole byla schopna kvalitně zvednout balón, abychom v této činnosti každá měla zdravou sebejistotu. V útoku pak zapracovat na variabilitě a zvednout výskok, ať chodí přes bloky i někdo jiný než Janča :)

   No a na závěr ještě jedna poznámka z čistě osobní roviny, jako kapitán jsem velmi kvitovala, že letos odpadly diskuze o tom, kdo má hrát, kdo ne, kdo má jak střídat. Respektive díky, že jste s připomínkami a nesouhlasem počkaly až k pivu a na zápase jste mi nechaly poslední slovo - koučovalo se pak výrazně lépe, když jsem nemusela řešit, koho se střídáním dotknu a koho ne. A díky všem střídajícím na lavičce, jak se svojí role zhostily, ani nevíte jak bylo příjemné mít jistotu, že mohu kteroukoliv z vás rychle poslat do hry a zase vás z ní stáhnout.  

   Přesto abychom si všechny zachovaly psychické zdraví, toto je můj poslední počin z pozice kapitána - funkce je opět volná a na Albeři ji zase můžeme hodit na hrb jinému nebožákovi :)