Švýcarský volejbal Vol. 4: Letní příprava a první turnaj

Jak jsem si již několikrát ústně postěžoval, poslední volejbalový trénink tu proběhl 12.7. Týden na to začala letní kondiční příprava. Já jsem samozřejmě velký fanoušek této aktivity a naprosto s tou myšlenkou souhlasím a podporuji ji. Příprava je důležitým aspektem volejbalového růstu a člověk z ní pak může těžit několik měsíců. Nicméně s přibývajícím věkem a leností se spíše snažím umisťovat do pozice diváka nebo trenéra. Letos se mi to podařilo na výbornou! První dva týdny jsem neabsolvoval z důvodu rodinné návštěvy z Čech a hned potom jsem se sbalil i já a odjel na tři týdny do Čech. Do Zürichu jsme se vrátili 18.8., tedy na poslední týden přípravy. Ten už naštěstí probíhal v tělocvičně a posilovně, bez běhání. Nedá se nic dělat, tak třeba za rok…

Ještě jedna věta k posilovně: klub má vlastní posilovnu, která je nám k dispozici volně po 18. hodině každý den. Před 18. hodinou tam můžeme, ale v případě nějakých školních zájemců musíme stroje uvolnit.

Letní příprava skončila a přišlo oficiální zahájení tréninkovo/zápasové sezóny, včetně proslovu trenéra. Nastínil svoje očekávání, plány a pár administrativních záležitostí. Teď nás čekají individuální „hodnotící“ pohovory, kde budeme plánovat své cíle a ambice pro tento rok. Součástí je i nastavení KPI pro každého hráče, například přesnost příjmu, které se pak se statistikem budou průběžně vyhodnocovat. Popravdě vůbec netuším, co tam budu říkat; v práci za mě tohle řeší chatGPT, ale tady to bude ústně a podle reakcí se to bere dost seriózně. Postupně mě nápady na trenérský puč začínají přecházet. Spoluhráči by sice chtěli, ale já rozhodně nemám čas dělat takovéhle pitomosti. Poslední zajímavost je, že začátky zápasů máme ve 20:00, ale do haly můžeme od 18:00. Není povinné tam být dvě hodiny předem, ale hodina je prý žádoucí… to si asi budu muset nosit knížku. Ale prý to tak dělají, že si jen tak pinkají, podavají, vnímají halu, protahují se a navíc to prý soupeře mentálně oslabuje, když vidí nabušený tým makat takhle brzy… 45 minut před začátkem zápasu musíme uvolnit polovinu hřiště soupeři. Jestli mi někdy bude chybět ta kondiční příprava, tak to bude při hodinových rozcvičkách!

No a ted ten první turnaj…

Již příprava na něj se nesla ve velmi švýcarském duchu. Trenér nám den předem poslal rozpis sestav na každý set na celý turnaj. Jelikož jsme ve Švýcarsku, tak jsou dané přesné časy začátku zápasů a hrálo se na dva sety do 25, 25 konec, tedy žádné o dva. To by totiž mohlo vést k protahování zápasů. Samozřejmě některé zápasy skončily minutu před začátkem dalšího, což znamená, že není žádná rozcvička, a naopak když zápas skončil velmi rychle, tak jsme tam na sebe koukali a čekali… Prý jsou ale i turnaje, kde se hraje na čas a jakmile uplyne čas, je prostě konec.

Další důležitá věc je bufet a občerstvení, v propozicích psali „Grill and snack bar.“ Obojí tedy splnili, bylo to relativně podobné bufetu na Dukle a na grilu dělali burgery, ale nějak zapomněli na alkohol. To, že tam nejsou panáky, budiž, ale to pivo mohli mít… aspoň ty dementní plechovky. No nebudu vám lhát, moje nadšení z prvního letošního turnaje rychle vyprchalo. Takže se budeme střídat po setech jako nějaká přípravka, ale ještě k tomu tam v přestávkách budeme jen blbě čumět. Disclaimer: nepotřebuji alkohol, abych se bavil, a s pitím můžu kdykoli přestat.

Náš první zápas, první set suše vyhráváme s 15, soupeř není schopen přihrát. Druhý set – kompletně jiná sestava na naší straně a přesně opačný vývoj. Takže porážka a celkově „pohoršená“ remíza. Další dva zápasy se všichni pořád rozcvičujeme a střídáme, ale tak nějak se výkon zlepší a oba zápasy vyhráváme. Snad každý tým má nějakou remízu, takže je vše otevřené. Body se počítat nikomu nechtějí a náš ztracený set z rána proti relativně snadnému soupeři nás teď docela mrzí.

No jdeme na poslední zápas, kde musíme pravděpodobně vyhrát. Já dle rozpisu začínám na střídačce. Set je vyrovnaný, celou dobu ztrácíme dva až tři body a jde se do koncovky. V tuhle chvíli trenér sáhne k vůbec prvnímu střídání turnaje a jdu na podání. Samozřejmě bych tuhle informaci zatajil, kdyby to nebyl zlomový okamžik zápasu, kde jsem v hlavní roli s pozitivním výsledkem. Dva přímé body z podání a rázem jsme v jednobodovém vedení. Přidávám ještě jedno dobré podání a set nakonec vyhráváme o dva body. Druhý set dle notýsku nastupuji a průběh zápasu je naprosto stejný. Skóre 20:22 pro soupeře a jdu na podání. Rázem je stav 23:23. Kdo dá první 25, vyhrává! Soupeř podává lehkou plachtu, kterou ale naše jinak velmi dobré libero přihrává nízko na třímetrovku mezi zóny 1 a 2. Nahrávač to dobíhá a sotva zvedá bagrem do půlky třímetrovky. Je to hodně na hraně, kam z třímetrovky doskočím, ale vypínám mozek a naprosto zbytečně udeřím míč maximální razancí. Míč dopadá do půlky soupeřova hřiště bez šance na reakci. Vedeme 24:23, matchball. Soupeř bohužel pohodlně přijímá a otáčí na 24:24, což znamená, že teď máme matchball oba. Naštěstí soupeř podává opět lehkou plachtu a my útokem z kůlu na jednoblok zápas ukončujeme. Všichni v euforii a nadšení, trenér říká, že po mně pojmenují letiště a postaví rychlobruslařskou halu! Bohužel to nemám písemně, ale budu mu věřit. V cenách opět není žádný alkohol, ani šampus, místo toho nějaká speciální iontová voda… tak slavíme aspoň plechovkami piva ve sprše a pak jdeme do hospody a domů. Večer ještě dostanu dvě zprávy od spoluhráče a trenéra, jak skvělé to dnes bylo a že se těší na další zápasy. Další turnaj, tentokrát mixový, se koná již příští víkend a pak další, tentokrát dvoudenní mužský, o týden později. Tak snad se tam s tím občerstvením polepší…