ŽIŽKOV A - PVD 2:3

ŽIŽKOV A -  PVD 2:3
Po prvním historickém sestupu PVD v rámci soutěží spadající pod PVS jsme byli nalosováni do nám neznámé skupiny M2A s hracími dny úterý, čtvrtek. Kromě neznámých soupeřů je i poloha jejich domácích kurtů pro mnohé z nás neznámá popřípadě se vracíme na místa, kde jsme hráli naposledy ve čtyřce. Tak tomu bylo i první zářijový čtvrtek, kdy jsme zavítali na Vítkov, kde své domácí zápasy hraje družstvo Žižkov A. Podle pravidel píny třetina našeho červeného týmu přišla pozdě na rozcvičení, během prvního setu nebo nepřišla vůbec. Otec píny Kato má plný bonz blok již před první výměnou…
PVD nastoupilo v překvapivé, ale podle příchozivších hráčů PVD v logické  sestavě: N – Jean, U – Petr, S - Cindy, Mates, B – Sůša, Vítek, L – Tač. Na lavičce zůstal Kato se Zajdou, které během prvního setu doplnil Lesík.
Hru jsme si představovali asi jednoduší, rozcvičovali jsme se cca 25minut, sice jen s 2 míči, ale díky za ně. Soupeř si pinkal jen asi 10min, kdy ostatní kropili, lajnovali, tahali sako na poslední chvíli. Už podle složení soupeře – starší vyhraní hráči, žádní bombeři, ale volejbalově o to zdatnější.
Defacto celý zápas jsme se potýkali hlavně sami se sebou. Nešlo nám téměř nic – podání žalostně měkké tolik sítí nepamatuji, příjem dost nepřesný, kdy nahrávači dělali co mohli aby bylo z čeho útočit. Obrana na síti celkově žalostná  - soupeř náš blok zkušeně(?) používal k otečování – nebo my byli spíše hodně nezkušení zajíci co blokují strašně brzo a vysoko. Obrana v poli ještě horší, zalívky za bloky byl schopen vzít snad jedině Tač. V okamžiku kdy byl mimo hřiště jsme v poli dost hořeli. Útok, kapitola sama pro sebe ostatně asi tak jako i ostatní herní činnosti – soupeř byl velice trpělivý a neuvěřitelný bomby od našich kůlových hráčů celkem s přehledem čapal a vracel, kdy jsme většinou třetí nebo čtvrtý útok během rozehry svojí netrpělivostí pokazili. Přestože jsme se nabádali, že je třeba ubrat razanci, hrát trpělivěji a přesněji , nekompromisně útočit z jen  připravených pozic, když je nahrávka horší nesnažit se to za každou cenu urvat silou ale použít hlavu. Přesto všechno se nám to nějak nedařilo. Holt zabijácký instinkt nejde potlačit.
První set jsme urvali v koncovce 30:32. Soupeře jsme rozložili i verbálně, ale on se do dalšího setu kupodivu vzchopil a my dostali 25:14. Třetí set 25:21, čtvrtý jsme dali 25:23 a tiebrak 15:12 (nebo13).
Během zápasu se do hry dostali všichni hráči, od poloviny druhého setu pinkal Lesík a na plac šel Zajda s Katem. Po jasně prohraném druhém setu jsme se přeskupili podle postů. Bohužel moře nevynucených chyb  a třetí set byl pryč. Čtvrtý set vybojovaný a tiebreak „pohlídaný“. Celkové hodnocení – hratelný houževnatý a v poli velice šikovný soupeř – prý loni ze spodního patra tabulky.  Na závěry je brzo, ale zatím to vypadá, že se potvrdí Chrobákova charakteristika skupiny M2A – vyrovnaní soupeři, houževnatí v poli, budou to vracet, vyčapají pár zázračných míčů  a my vlastní netrpělivostí na útoku budeme připisovat body soupeři a naše frustrace  na útoku se bude zvětšovat. Čím častěji nám budou zobat bomby do postavení tím naše frustrace poroste a s ní se bude snižovat i úspěšnost našeho útoku. Musíme se připravit na vypjaté boje, přetahování o každý míč,  musíme být trpělivější na útoku, nekompromisně útočit z připravených pozic, ošetřit horší nahrávky. Ale i tak si to může užít více než loňský ročník v jedničce.  Soupeři jsou hratelní, prohrát se může, ale po boji a spíše naším vlastním přičiněním, než rozdílem třídy jako loni. Máme to ve svých rukou.