Jak jsme přišli o obhajobu alias HoČoPočo - PVD 3:1

Za horkého slunečného dne, slibujícího elektrizující atmosférické výboje, jsme se vydali s Tykym kolem poledne na výlet po středočeském kraji. Cesta to byla malebná, dlouhá a s nečekanou přehlídkou vlakových souprav na přejezdu přes trať do Benešova, kdy jsme během rozjímání o krásách krajiny, sedíce v přehřátém stojícím autě, napočítali asi 8 vlaků střídavě oběma směry....Cílem bohužel nebylo kochat se krajinou a moderní technikou, ale včas dorazit na zápas o první místo v naší skupině. Těsně, ale povedlo se.
Již při rozsmečování bylo zřejmé, že dnes to nebude lehké. Soupeři byli "malinko" urostlejší než naše početná výprava (jak někdo poznamenal, součet centimetrů a svalové hmoty byl vyrovnán, ale nás bylo o 4 více...), a k tomu ještě i skákali. Ale kapitán zavelel nebát se a škodit servisem, což se v prvním setu dařilo. Kapitán nechal odvážně nejlepší (teoretické) hráče na střídačce a do soupeře se zakousla sestava Tyky, Jean, Jirka, Mates, Marcin, Vítek a libero Tač. Do stavu 12:12 se neuvěřitelně ztrátovalo, na naší straně zejména kopala souhra Tyky-Jirka. První povolili domácí a i díky chybám na příjmu a zkaženým servisům jsme odskočili na 8 bodů. Trocha nepozornosti náskok snížila, ale i tak se vyhrálo o pohodlných 5 bodů.
V druhém setu pokračovala vítězná sestava a skoro celý set se o jeden až tři bodíky vedlo. Tedy až do stavu 23:22, kdy Mates vyhodil lehký servis, pak se dvakrát nesložilo na jednoblok a soupeře jsme sami vyhoupli na koně. Ti z něho ve třetím neslezli, celý set vedli a mírná korekce z naší strany přišla až v závěru. To už byl na place Grbi místo Jeana.
I do čtvrtého setu nastoupila sestava z konce třetího. Soupeř bod po bodu utíkal a když Vítek v polovině setu tragikomicky netrefil svůj vlastní nadhoz na servisu, i kapitán vyměkl a řekl Cindymu a mně, abychom si střihli a šli Vítka vystřídat. Na střižbu nedošlo, Cindymu se asi nechtělo a tak místo zachránce přenechal mně. Změna zabrala, Tyky přestal na handu nahrávat již úplně a dostali tak šance ostatní smečaři v týmu. Atmosféra se mírně vyhecovala a k našemu překvapení jsme nejen soupeře bodově dotáhli, ale vypracovali si i dva setboly! Nahráno jsme měli, ale nesložili, a tak se k mečbolu dostal soupeř. Ten jsem pro změnu tragikomicky proměnil já, když jsem nevěřil Marcinovi, že náhru dostatečně dotáhne, při změně směru mi pak podklouzla noha a náhra mne smutně přelétla....Škoda, zápas by si tie-break rozhodně zasloužil.
Z pohledu diváka se jednalo o velmi koukatelný volejbal, kdy vyhrál ten o kousek lepší. Domácí skládali, v poli vybrali neskutečné balóny a kromě prvního setu i solidně blokovali. Rozhodčí taky nebyl proti nim, zejména Jirkova „chyba“ při clonění (prý nadskočil alias šel po podání na své místo v poli) a Tačův „tahaný“ alias dobře netrefené odbití byly hooodně sporné. Ale to nám zápas neprohrálo. Od konce druhého setu jsme kupili hromadu lehkých chyb, na servisu, na útoku, v poli, a bylo jich prostě moc.
Konec musí být optimistický – velmi dobře jsme si zahráli, část zafandila a nemusíme řešit věčnou otázku jít či nejít do první třídy! A bouřka se dostavila až cestou domů.