Modřany C : PVC 2:3 (19,-20,17,-24,-11)

Dva body máme, tak dnes stačí nastoupit a jsme nejlepší ve světě Velká Praha.

I když to tak ale v pátek moc nevypadalo. Co má paměť sahá (myslím tím roky zpět, ne víkend…), PV vždy stálo na útoku, zakládajícím se na dobrém příjmu, souhře nahrávače s útočníkem a finálním útoku do hůř srovnané obrany, hodně středem…pole nikdy nebylo naší silnou stánkou. A to se nám teď nedaří, na trénink chodí hrstka z nás, nemít Sušu a Cindyho, tak ani netrénujeme, víceméně jen hrajem a na podání se vyhýbáme naším klíčovým přijímačům, takže příjem trénuje hlavně Cindy a spol. Útoky na dvojblok na tréninku jsou výjimkou a zálivka v podstatě vždycky spadne...

Na tom co máme natrénováno jsme logicky založili naši páteční hru a ono to nešlo, Modřany slušně blokovali, slušně čapali a dokud měl Kudla dost sil i útočili. Určitě nám ani nepomohlo, že jsme z prvních 6 podání udělali 4 přímé body a vše vypadalo snadno…V prvním setu jsme nakupili velmi mnoho nepřesností na všech činnostech vč.podání - kdo neviděl neuvěří  → zaslouženě jsme prohráli, sestava s Matesem na bloku taky nepřinesla kýžený přínos: Lesík, Helvi + Soda, Mates + Mára, Vítek…V druhém setu se prohodil Mates(S) se Sodou(B) a do hry se zapojil Tyky. Nepřesnosti zůstaly ale s Tykyto příchodem se zvedla morálka v neoblíbené činnosti – vykrývání. Na otočení jsme pořád potřebovali víc útoků, ale byli jsme schopni je opakovat, dokud Modřany nekapitulovali…a taky Kudlovi začala docházet šťáva, čímž jsme si připravili rozhodující momentum pro tie-break. Navíc Tyky dal asi 6 podání v řádě!, což do té doby nebylo v našich silách. Set jsme ubojovali. PV válečníci měli šťastné výrazy, ale to nikdo netušil, co nás čeká v dalším setu, kdy nás Modřany doslova přejely, pamatuji si snad stav 19:10? 4. set jsme od startu prohrávali cca o 1-2 body, ale hráli jsme zodpovědně s vědomím, že si musíme pomíhat a tahali se o každý balón a v koncovce několika slušnými bloky a zákroky v poli kopačkou stojné nohy stav otočili a set uhráli…Tie break byl pak rozhodně nejvolejbalovějším setem, jehož rozuzlení přišlo za stavu 8:7 pro Modřany, kdy (asi značně unavený) Kudla nesložil 4 útoky v řadě - korunoval to zalívkou do spodní pásky - a koncovku pak dohráli přes nejslabšího smečaře #1. Velké týmové vítezství, o to cenější, že nebylo snadné…Tentokrát to halou nebylo.

Věřím, že se příští sezónu budeme scházet na tréninky a nebudeme řešit na zápase, že nepřijmeme, že nahrávky jsou jinam než útočníci chtějí, že si budeme na útoku umět líp poradit, atd…že nás to pak na zápase bude všechny bavit.