Podolí C – PVD

Na škváru do lomu, se zřejmě nikomu moc nechtělo, ještě tak deset minut před začátkem utkání jsme tam pobíhali čtyři, nakonec se naštěstí přiřítil Tyky se zácpou a Kato s Josém. Mohli jsme tak nastoupit ve složení Tyky, Grbič a Sůša, Kato a Tač, já na U (neplést si s Janou Urbánkovou) a José hrál libreto. Soupeř při rozsmečování nevypadal příliš nebezpečně, ale tamní prostředí a diváci ...
Nicméně první set jsme  si brzy vytvořili náskok a (vy)hráli ho bravurně.
Povzbuzeni jsme vstoupili do druhého, kde se však začala odehrávat neskutečná bitva, soupeř i my! hrál neuvěřitelně v poli a tak každý míč trval asi 5 minut. Ač jsme měli v závěru setu i mečbol štěstí se přiklonilo na soupeřovu stranu a ten vyhrál 27:25.
Třetí set začal podobně jako druhý, ale asi tak v polovině Podolí začalo diskutovat o výrocích rozhodčí, vzájemně se doprdelovat a my toho využili k odskočení a celkem pohodové výhře, to už nás z lavičky povzbuzoval i přišedší Ondra Zajda, který svým nablýskaným fárem přivezl sud i sebe.
A co myslíte ..., ano, čtvrtý set vypadal podobně jako druhý, sice jsme několikrát odskočili na rozdíl dvou bodů a pak zase soupeř, ale vyrovnanou koncovku s dvěma našimi mečboly zase nedokázali dotáhnout k zisku tří bodů. V průběhu setu střídal Ondra Kata, jenž si přivodil drobný otřes při srážce v poli s nevímkým (neplést si s Hany Bany).
V tiebreaku jsme tedy museli zabojovat alespoň o dva. Strany se měnily za stavu 8:7 pro soupeře, pak však nedokázal složit několik balónů a my naší šanci nějak procedili až na zem.
Celkově ve srovnání s pondělkem kladl soupeř větší odpor zejména velmi úpornou obranou. Trochu mrzí obě prohrané koncovky setů. Potěšila mě Katova hra v poli a to, že jsme se nenechali rozhodit tradičně až buranským prostředím fanoušků a plně se koncentrovali na hru. Zápas jsme u kofoly a nanuku následně politicky rozebrali v přilehlé restauraci.
Bylo to příjemné, díky.