PVD – HPočA- 2:3 (-26, -16, 19, 23, -11)

Půdovně jsem chtěl zkusit požádát o pomoc, teď velmi probíranou, AI, ale už mě tak nějak předběhl Balík. Máme za sebou již tři zápasy a zatím tu nevisí žádný zápis, tak je čas tyto resty odšpuntovat. Celý rok jsem v rámci PVC poctivě stříáhal a posededních 5 zápasů raděj vynechal, abych nemusel psát a tak to nemohlo dopadnout jinak...

Na první zápas na Antuce jsme se sešli v, jak ukázaly a nadále ukazují další dva zápasy, v nadstandardním počtu 7 hráčů → na lavičce začal nováček Lešek a na hriště nastoupili samí zkušení antukáři v čele s kapitánem Vítkem(B), MVP Sůšou a matadory Cindym. Doplnil jsem je já, Marcin a nějakej vysokej kluk se 4 na trenkách. Soupeř měl nějaké známé tváře, ale nebyl to žádný známý letitý soupeř, minulý rok po Covidových letech sestoupili z 1M, takže jsme šli trošku do neznáma, ale byli jsme přesvědčeni, že je porazíme. To je samozřejmě správé nastavení hlavy, jen jsme ho asi správně nepřenesli na hřiště.

A teď bych měl napsat, jak vypadala hra, necméně tady jsou ty vzpomínky, často, slabší. První antuka, všichni tak nějak vyjukaní, někteří dlouho bez volejbalu, jiní ještě v hale, takže nepřesnosti se očekávaly, ale soupeř na tom byl stejně. První set jsme tahali za slabší konec, neskládali jsme první útoky, balóny jsme díky nepřesnostem ve hře dost honili, ale docela se nám dařilo si pomáhat a soupeře jsme si drželi na dohled, abychom ho v koncovce zkušeně málem přejeli. Myslím, že první vedení jsme získali za stavu ~23:22 a vypadalo to, že si dojdeme pro první set, ale v rozhodujícím stavu 24:23 jsme nesložili po příjmu, pak dvakrát špatně přihráli a bylo hotovo. Druhý set byl víceméně podobný, jen jsme si přestali pomáhat a výsledek byl jasný. Nutno říct, že soupeř hrál velmi slušně v poli - přecejen byli teď léta zvyklí na 1 a tam ty útoky jsou razantnější a ty naše jim pak připadaly čapatelné. Do dalšího setu nastoupil Lešek, abychom podpořili razanci na útoku a myslím, že jsme i přidali na útoku a zpřesnili, jakobysme si na atuku už trošku zvykli. Naopak soupeř byl pravděpodobně uspokojen, protože jsme další dva sety určovali tempo hry. Nemůžeme říct, že bysme hráli skvěle, ale drželi jsme si takový standard, který by měl na tuto soutěž stačit (ale jak ukázal další zápas, i takovýto standard budeme držet těžko)

Tiebreak pak ukázal, v čem je antuka specifická - že velkou část hraje odhodlání a u nás v tuto chvíli není typ jako Tač či Jean, kteří tam nechají duši. Koncovku jsme vyloženě se svěšenýma hlavama odevzdali.

No, bod jsme si spravedlivě zasloužili, možná 2, 3 určitě ne. Nevím jak to shrnout -myslím, že jsme byli zklamaní jak z předvedené hry, tak z prohry, ale optikou dalšího zápasu, který již proběhl a zápis se tu jistě objeví, bysme to měli brát pozitivně.

Lesík