PVD – VŠCHT 3:0

S velkou časovou rezervou před dalším zápasem se pokusím shrnout poslední zápas minulé sezóny, která byla díky virům skoro tak zajímavá jako tento zápis. Problém je, že výsledek (stejně jako několik dalších) se ani po dvou měsících neobjevil ve VISu, takže těžko říct, jak to dopadlo. Podle interních propočtů jsme už před zápasem věděli, že nás o první místo nemůže nikdo připravit (i když dva měsíce po skončení soutěže jsme stále třetí), ale i tak jsme nasadili nejsilnější možnou sestavu, kdy smečaři byli na smeči, blokaři na bloku a nahravač někde mezi nimi. První jarní zápas jsme s VŠCHT prohráli v tie breaku a tak nebylo o motivaci nouzi. Bylo to nakonec rychle a jednoznačně 3:0, skóre je ztraceno v historii stejně jako celá letošní covidová sezona.

V hospodě jsme se dozvěděli, že Soda očekávající další přírůstek do rodiny kývl na nabídku naší farmy (za kterou stojí nejmenovaný realitní magnát s ještě větším počtem dětí), což mu samozřejmě při tak vysokém počtu vyživovaných krků nemáme za zlé. Bývalý kapitán Jean s tím chtěl seknout, ale když časem zjistil, jakou má v letní lize formu a kdo bude na podzim nastupovat za naši farmu, nechal se přesvědčit k pokračování. Snad bude letošní soutěž regulérnější a dohraná až do konce. První zápas hrajeme asi za 10 dní právě proti VŠCHT, tak sportu zdar a volejbalu obzvlášť.