PVZ - Košíře ( - 24, -málo, - málo)

Většinou střižbu neprohrávám, ale každou sezónu se mi stane, že prostříhám zápis o zápasu, o kterém se mi fakt psát nechce...Košíře nebyly výjimkou.

Tento zápas si za rámeček nedáme a vlastně na něj chci rychle zapomenout, protože byl divný od začátku do konce. Nejprve fakt, že soupeř 5 minut před začátkem byl jen v pěti, při rozsmečování a podání, skoro nešly balóny na naši stranu, takže holky na liberu se skoro nezahřály no a nakonec rychlý výprask ve druhém a třetím setu, kdy jsme až v závěru korigovaly skóre.

Důvod? Těžko říct. Fakt č.1 - Neprosadily jsme se na síti. Smeče buď skončily v bloku, nebo v jejich postavení. Moje epesní trefa do jednobloku, čímž jsem darovala soupeřkám první set, byla typickým příkladem. Nicméně především celý zápas byl ve strašně divné křeči. Věděly jsme, že bychom měly být lepší, chtěly jsme hrát, ale dohromady to nešlo. Čím bylo skóre větší, tím šly smeče víc na sílu (a do bloku) a údery začaly být víc a víc zbrklé. 

Soupeř zápas pojal v atmosféře letního turnaje a my jsme měly plnou hlavu pouček a zapomněly to hlavní - hrát s chutí. Teda takto mi to aspoň přišlo. Osobně jsem první set dohrávala se zatměním před očima, divně stažená do sebe, zoufalá z každého svého úderu do míče. Většinou jsou z toho pro mě jen dvě cesty ven - naseru se na celý svět, řeknu si o náhru, trefím ji a rozmlátím parkety (a pak se chytnu), nebo jdu do konce zápasu na lavičku. V Košířích to byla lavička. V herní křeči (teda ne v podobné) jsme byly podle mne všechny. Strašně moc jsme chtěly a strašně moc to nešlo.

Pouček a chytrých rad je spoustu, podobně jako věty hrajeme to přeci pro radost, pojďte si to užít, usměj se, snaž se, podpoř se, povzbuď se.....hraj...

Ale možná to hlavní, co nám chybí, je věřit? 

Věřit, že ať je skóre jakýkoliv, že to dokážeme zlomit, protože Hany si stoupne za lajnu a vysolí 3 esa, že Ilča zaúřaduje na smeči s ostrými diagonálami a otočí zápas. Věřit, že teď ten příjem dám i když tři předtím šly do prdele, protože každý balón je nový a nový pokus. Věřit, že teď mi pod ruku příjde rychlíková náhra a tentokrát ji nezazdím.

Možná to je to, co nás trápí celou sezónu. Tři chyby v řadě a už máme před očima černý scénář a stres, že další chybu vyrobím já a celý zápas se prohraje. 

A nebo taky ne a celé je to v něčem jiném. Každopádně statisticky vychází, že takovýto zápas může být jen jeden do sezóny, takže už máme pro letošek vybráno.

PS: Sestavu psát nebudu, nějak se mi nechce pod tímhle tím ještě zvěčňovat naše jména