PVZ-SK Hamr 3:0 (22, 20, 17)

Tenhle komentář jsem fakt psát nechtěla. Zčásti proto, že už opravdu nemám čas psát ho v práci (ano, už i na mě došlo) a po večerech musím chodit do kina, na koncerty a tak, dyť to znáte. Hlavně jsem ale nedávala z lavičky moc pozor… Přišla nám totiž zafandit moje kamarádka, kterou jsem neviděla asi čtrnáct dní a za tu dobu se událo tolik věcí, které jsme si musely říct! Nicméně jsem byla vzorně přítomna u všech tajmů, a byla jsem schopná včas naskočit i do hřiště, kde mi stejně Péťa neustále opakovala, kde mám stát a co mám hrát, takže myslím, že můj přístup snad nebyl nezodpovědný. No, a zbytek jsem vyslechla v hospodě.
Zápas tedy probíhal asi takhle: Zahájily jsme: na náhře Hany, smeč Efka a Simča, na bloku Terka s Elis a na účku Kali, Péťa klasika na liberu. Už víme, kde jsem zahajovala já.
Soupeř SK Hamr byl pro nás neznámý. Pro mě teda tolik ne, protože jsem strávila příjemnou půlhodinku klábosením s hráčkou č. 9, kterou jsem potkala bloudící po Norbertově, a dovedla ji v pořádku do tělocvičny. Do jednčky se probojovaly z antukové trojky, protože se nikdo jiný nepřihlásil. Dvacet minut před zápasem jsem byla v šatně pořád sama, zato soupeřek bylo asi dvacet i s trenérem. Nakonec jsme se sešly i my a po rozcvičce se mohlo začít. Jo, abych nezapomněla, fandit a zapisovat přišel Fíďa a následně i Zuzka, která se po operaci zotavuje víc než dobře (jen tak dál).
V prvním setu jsme neustále vedly, a i když nám občas spadl hodně lehký míč do zadní části hřiště, pomáhaly jsme si tradičně šňůrami na servise. Nahrávačka Hamru pinkala hodně rychle, s čímž jsme měly na bloku trochu problém, ale naštěstí to podle Elis nestíhaly ani protihráčky. Povedla se jim tak jedna akce z deseti – hlavně útok levoruké hráčky č. 3, ani nevím jakým směrem, prostě prda doprostřed hřiště. Druhý set jsme začaly nějak vlažně, takže jsme prohrávaly asi 2:6, když jsem šla místo Efky na příjem. Manévr se vydařil, a když jsem ke konci setu odcházela, vedly jsme myslím 23:19 a set jsme v klidu vyhrály. Třetí set odehrála už zase zahajovací sestava a my si mohly s Peťulí na lavičce vše v klidu dopovědět. Opět nás v krizové chvíli podržel servis a i v poli se holky dostaly do obvyklé rybičkové pohody. Ze zápasu teda byla čím dál tím větší holomajzna, čemuž přispíval i rozhodčí, který neviděl, neslyšel a co víc, ani neukazoval, kam píská. Naštěstí, když jsme jim přehrály nějakou haluz, ony to zahaluzily ještě víc. Za hodinku výhra 3:0 a hurá Na Andělku.
Tam jsme první zápas euforicky rozebíraly asi hodinu nad dortíky, párky s hořčicí, panini s rajčaty, čajem a možná i pivem. Hany se na sebe zlobila, že nemohla v celém zápase zablokovat, Zuzka nás pochválila za obranu v poli, ale ty míče zadarmo (!) a Elis prohlásila, že tam byla spousta vtipných událostí. Kdybych měla všechny vyjmenovat, budou dvě ráno a já fakt musím jít spát.
PS: jednoznačně doporučuji argentinské Divoké historky aneb každému z nás občas rupnou nervy, dyť to znáte :-)