PVZ - Střížkov 3:1 (17, -15, 18, 23)

Může to vypadat napínavě, ale na pondělním utkání bylo nejnapínavější spíš to, jestli se vůbec odehraje v pondělí.

Do čtvrtečního oběda totiž ještě nikdo nepochyboval, že zápas odehrajeme normálně večír. Ale pak jsem zvedla telefon a slíbila na druhé straně zoufalé protihráčce, že to zkusíme zařídit a zápas přeložit na pondělí (že to už by jich mělo být aspoň šest, nakonec dokonce sedm a trenér:)). Kupodivu souhlasila i zástupkyně sekretářky na svazu, která byla ten den snad jediná v práci (a Vosecký nás za to druhý den ještě pochválil:)) a tak bylo za pár hodin dohodnuto, že si v pondělí vyzkoušíme hrací premiéru na Třebešíně!

Zároveň se strhla mailová smršť v řadách PVZ, kdo komu půjčí normální triko na trénink, která ale taky nebyla moc napínavá, páč prostě nikdo neměl a tak nás ta půlka, co jela rovnou z práce, prostě trénovala očíslovaná :) Napínavé mohlo být i to, která z nás si následně vystřihá od Pigiho lístek na koncert, ale všichni už měli na ten večír jiné plány. Takže nuda.

Napínavej nebyl nakonec kupodivu ani zápas. Odehrával se ve stylu, kdo podal, ten vyhrál. Naštěstí se nám dařilo (až na druhej set) podáním tlačit úspěšněji. O to, aby nebyla napínavá ani koncovka posledního setu, se zase postaral pan rozhodčí, kterej se rozhodnul, že ta naše poslední zalívka prostě tu čáru tečovala, ať si protestuje kdo chce jak chce.

Napínavá nebyla ani střižba o zápis, kde se na mne holky musely domluvit, jinak nechápu, že to proběhlo v tolika lidech tak rychle :)