SLAVOJ – PVZ 3:1 (17, -24, 20, 23)

Toto utkání se odehrálo den po náročném tréninku, kdy jsme trénovaly fyzičku a správný postoj v poli. Shodly jsme se, že nás pobolívají svaly na nohou, ale únavu jsme překovaly a soustředily se na dobrou hru. Zvlášť když jsem věděly, že hrajeme s hodně dobrým soupeřem, kterého jsme chtěly porazit. Peťka a Janča dorazily se zpožděním (stihly to do začátku) a Hanka se ujala role kapitánky.
Do prvního setu jsme nastoupily v sestavě Hanka (U), Radka (N), Klára (B), Elis (B), Markét (S), Simča (S) a Petra (L).  Soupeřky začaly docela zostra a servírovaly do míst, kde jsme míč nevybraly nebo jen lehce zvedly. Celý první set byl o naší nepřesnosti a chybách, jako bychom spaly, také k tomu přispěl i pan rozhodčí, který zařezával jen nás a nepískal chyby soupeřek jako blokovaná nahrávka a dotyk míče s anténkou, kterou měl před sebou. Samozřejmě bylo i dost světlých chvilek, zvlášť když jsme útočily z handy, kde to holky skládaly hned na zem. Nějak se stává pravidlem, že první set nevyhrajeme, tak doufám, že do příště to napravíme.
Do druhého setu jsem potřebovaly změnu, tak nastoupila Janča na blok a vystřídala tak Kláru, která se vrátila na svůj post smečařky. Vyměnily se i nahrávačky, aby se změnil rytmus. Povedlo se a rázem bylo vyrovnáno. V dalších setech se sestava neměnila, jen sem tam si šla odpočinout smečařka, když se jí chvilku nedařilo. Tak se hezky prostřídaly a měly jsme pořád čerstvou krev.
Celkově bych to zhodnotila pozitivně, i když jsme nevyhrály. Soupeřky měly úžasné pole a všechno nám čapaly, dlouho jsem neviděla družstvo, který by tak skvěle vybíralo servis a pole. Díky jejich skvělému poli jsme nedokázaly položit balón, a jen jsme jim to půjčovaly a čekalo se, kdo udělá první chybu. Občas se nám podařilo položit nebo Monče i zalít z druhého odbití, také i zablokovat a dát eso z podání, ale bylo to jen párkrát a k vítězství nám to bohužel nestačilo.
Zvlášť když pan rozhodčí ve čtvrtém setu za stavu 23:23 písknul chybu, že se mu ztratil míč z dohledu, který mířil ke stropu a nedotkl se ho. Prý se to píská jako chyba, když mu zmizí míč z očí. Nicméně stál docela blbě a ani se nesnažil, abychom to vyhrály. Bylo na něm evidentně vidět, že už spěchá domů, zvlášť když jsme si vzaly timeout a pan rozhodčí jen protočil oči, a zřejmě byl naštvaný, že jsme mu prodloužili čas k odchodu domů. No snad už ho příště nepotkáme!!!
Po zápase Petra spěchala na firemní párty, krásně se namalovala a vyrazila k východu, aby mohla jet. No a málem se složila, když jsme zjistily, že někdo ochotný zamknul dveře a my nemohly ven. Domácí holky se snažily sehnat kompetentní osobu nebo školníka, ovšem marně. Tak Simču napadlo zavolat na policii, aby nás vysvobodili z útrob školy. Než stihli dorazit, podařilo se dovolat školníkovi, který nás pustil ven, kde nás čekala vánoční nadílka sněhu.
Plánovaly jsme zapít prohru, nicméně po půlhodinovém čekání na vysvobození některé holky přešla chuť, bylo už dost hodin, a šla jsem jen já se soupeřkami do místní restaurace, kde točí pivko z místního pivovaru. Na něj jsem se celou dobu těšila, tak jsem neodolala a šla. Bylo to příjemné zakončení celého dne.