SLAVOJ BŘEVNOV x PVZ 1:3 (15, -11, -14, -18)

Ve čtvrtek na nás čekal Slavoj Břevnov. Tým, kterému jsme to na konci první půlky za podpory kluků docela nandaly. Ale proti kterému se v jeho malé sokolovně na Malovance nehraje zrovna dobře.
Intermezzo 1 „Marky, tak kolik máš v sobě dneska panáků?“ zeptala se ze srandy Janča, která si ke mně přisedla v tramvaji a viděla, jak jsem zase hotová z práce. „Žádnej“, hlásím hrdě. Pak si ovšem na jeden (zdravotní) vzpomenu …“Ale ten byl ve tři!“
Soupeřky jsou v šesti, my v osmi, sestava je podle počtu kusů jasná: Hany, Péťa, Elis a Hezi na bloku, JU na U, Kali a Simča…no a já...já mířím po prosbě Břevnova k zápisu. Janča zvládne tentokrát pozdrav po pekelném soustředění hned na poprvé a po burcujících výkřicích, že čím dřív vyhrajem, tím dřív budem na pivu, jsme začaly.
Ne moc dobře. Břevnov nám sázel jedno eso za druhým a já si u toho otáčení říkala, že když dneska prohraju střižbu, že si možná budu i něco z té hry pamatovat. Zatím to ale bylo jen buch eso mezi dvě hráčky, buch příjem do zdi, buch příjem na galeru, příjem aspoň někam, takže náhra kopec na kůl, buch blok pod nohy. Takže jsme daly tajm a návrhů co zlepšit bylo opravdu hodně: začít se soustředit, přihrávat ve čtyřech, nezmatkovat, přitvrdit i náš servis a ono to zase půjde.
Nešlo. Takže za stavu asi 8:17 jsem se za Simču dostala do hry já. Hehe. Buch příjem do zdi, buch eso. Pak už jsem se snad trochu srovnala s prostorem i osvětlením a myslím, že i ostatní, ale skóre jsme upravily jen někam na patnáctku. Na rozdíl od holek, které mi na konci zápasu přiznaly, že měly po prvním setu stažené zadky, já jsem ani na vteřinu nezapochybovala, že je porazíme. A podle toho jsme taky vlítly do dalšího setu. Přitvrdily jsme konečně ten servis, začaly jsme blokovat jejich dvě nejšikovnější smečařky a hlavně zlepšily ten příjem, aby Hany mohla kombinovat. A že jí to šlo skvěle. Hlavně s Elis jim začaly vycházet suprový rychlíky a myslím, že pokud budeme přihrávat, měly by je hrát pořád. Janča to tradičně začala řezat zepředu i zezadu a Péťa dobře chytala jejich útoky. Největší problém nám dělala jejich dlouhá diga, tam by na tom šlo ještě zapracovat na trénincích. No, a další dva sety už to bylo v pohodě. Udělaly jsme si rychlý náskok, pak jsme možná trochu tradičně povolily a ze hry byla na chvíli holomajzna, ale nějaký zvrat jsme jim nedovolily. Jo, v půlce třetího setu přišla Zuzka, která nás zásobovala užitečnými radami. Díky!
Intermezzo 2: mám se dobře. Choceň o víkendu vyrovnala sérii s ČZU B na 2:2 a vrací se v sobotu k rozhodujícímu zápasu do Prahy. My budeme sice dřít v Hořicích, ale aspoň na dálku spolu můžeme držet pěsti. Už se na vás těším, děcka!
A jak vidíte, tu střižbu jsem fakt zase prohrála. Letos už po čtvrté...Cindy, asi budu potřebovat školení :-)