Sokol Hostivař B vs. Modřany C - 3:1 (-21, 14, 19, 23)

Myslím, přátelé, že mluvím za nás za všechny, když v dnešní době volám po návratu komunismu, kdy každý řádně plnil svoje úkoly ve prospěch blaha všech a pokuty nebyly potřeba. Nedávný průběh zápisů nám totiž ukazuje, že represe není účinný nástroj vymáhání řádu. Víkendový počin Tykyto, jenž je v době budování hnízdečka lásky ve fázi extrémních výdajů, lze považovat za výjimečný.
Také bych se tímto chtěl omluvit všem horlivým čtenářům, že museli na tento text, na který mají nezpochybnitelné právo, čekat několik dní navíc. Nicméně mohu slíbit, že bude o to kratší a Oto Minh Presny. Jinými slovy, úvod je možná delší, než bude následný popis, navíc o volejbalu jste si přečetli dost včera.
------------------------------------------------------------------------------
Na den přesně před 14 dny jsme se utkali na domácí palubovce s týmem Modřan C, tedy s těmi „sympatickými Modřany“. Na obou stranách palubovky nás bylo cca stejně, ±9, kde z našich řad nedorazil žádný lety v PV prověřený smečař, a tak jsme museli (viz dále) vsadit na nové kusy, ještě že je máme - nastoupili jsme v sestavě Lesík, Balík a Filip, Mára a Grbič – původně jsem myslel, že to byl„Říďa“(docela výstižná automatická oprava ve Wordu), ale naštěstí mají PV stránky historii, na účku buznička a na lavičce nerozlučná dvojice Jiří+Tyky a Marcin. Helvi, který měl být také na zápase asi taky někde byl, ale na zápase určitě ne. Tým známe – šikovná osa Jedle – (nemůžu si vzpomenout, však vy víte – už vím taky) Kudla, pomalí a líní střeďáci, kteří na kůly moc blokovat nechodí, nebo špatně + dva smečaři, ale ty už si vůbec nepamatuji. Nicméně jsme to v prvním setu zkoušeli hodně středem, i když se nedařilo, i když lavička říkala hrajte přes kůly, i když soupeř naznačoval hrajte to přes kůly…středem nám to přece musí jít. No a na kůlu chladli naši noví smečaři. A tak jsme prohráli první set. Někdo říkal, že se noví kluci musí rozkoukat, ale je jasné, že tím to nebylo. Do druhého setu jsme tedy poslali na náhru někoho s fungujícím mozkem, takže „musel“ jít i Jiří za Máru, začalo se hrát víc přes kůly a najednou jsme byli lepším týmem. Neříkám, že to bylo jediné zlepšení, ale bylo to zásadní zlepšení. A tak jsme vyhráli tři sety – na halvním kůlu se skládalo, na handě to už tak slavné nebylo (většinou na třetí pokus, ale to zase stálo za to), i středem to už šlo líp. Myslel jsem, že jsme vyhráli všechny sety s přehledem, ale ten poslední set se muselo stát něco, co dalo Modřanům tolik bodů…zde požádám o pomoc publikum. Samozřejmě se taky „dobře“ otáčely body. Na palubovku se tak málem nedostal pouze Marcin – ale i na něj se nezapomnělo. V posledním setu chtěl jít za Jiřího na servis, tak nastoupil k boční lajně, zvedl ruku a volal na Jiřího, ale než se stihl dvakrát nadechnout, byl u něj Tyky, plácnul ho a šel ven. Marcin nevydal hlásku, jen se odevzdaně postavil k bloku. Kudla pak složil z první z handy lajnou, takže chudák ani nedostal šanci se dotknout balónu a šel ven. Doufám, že jste si to pak v hospodě vyřešili. Z venku jsem si ještě všimnul dalšího důvodu, proč je Kudla jejich hlavní útočník – Jedle opravdu krásně pinká na handu. Když jsem o tento poznatek chtěl obohatit Máru, tak on mi suše odvětil:
„ To je známá pravda, všichni matfyzáčtí nahrávači pinkají skvěle na handu a na hovno na hlavní kůl.“ V tu chvíli Jedle pinká na hlavní kůl nalepenou náhru + asi metr za anténu. „Vidíš, hovno.“
A tak to je asi vše, nakonec delší nž úvod, dávám si placáka.
Lesík