Z deníčku: TJ SOKOL KARLÍN x PVZ 1:3 (20,-13,-14,-23)

Šlapu si to tak ve středu setmělým Karlínem a říkám si, jak je to fajn, že můžu jít jednou na zápas pěšky, a pak taky, že není zima, ačkoli je únor a vůbec, jaké mám štěstí,  že jsem před více než dvěma rokama narazila na někoho, kdo zná naši slovensko-česko-srbskou bič, a dostala jsem tak možnost zapinkat si volejbal s PVZ. Klidně jsem totiž mohla dnes nastoupit za hráčky místního Sokola a mít před sebou zápas s průběžně prvním týmem tabulky. S blaženým pocitem (ještě, že nehraju s nima, jsou sice taky mladé, šikovné a sympatické, ale PVZ je PVZ :)) jsem dorazila do tělocvičny, kde jsme se kupodivu sešly všechny včas. Včas jsme byly i na hřišti a mohly jsme se tak jednou pořádně rozcvičit a rozsmečovat. Vyvedlo nás to dost z míry, takže posledních deset minut už jsme házely soupeřkám míče spodem, abychom se příliš  neunavily. Později, čili hned na začátku prvního setu, se nám to překvapivě trochu vymstilo. Ony skvěle útočily (hlavně z handy) a taky čapaly v poli a my jsme se naopak trápily skoro všude a navíc jsme vyházely dost servisů - na vině byl podle všech podávajících špatně viditelný druhý konec hřiště. Dvacet bodů pro nás z úvodní sady je vlastně dost milosrdných.
V přestávce mezi setama měla každá z nás potřebu říct něco, čím zlepšíme hru, ale Zuzka nakonec urvala slovo a pronesla burcující kapitánskou řeč. Hmm, hmm...nejspíš něco o tom, co ví každý malý volejbalista, že bez servisu to prostě nepůjde...takže musíme začít podávat...a nejlépe tvrdě a nejlépe k lajnám... a ejhle...ono to zabralo! Ve druhém a třetím setu jsme je docela smázly.
Ve čtvrtém setu se hra krapet vyrovnala, my polevily v pozornosti a vesele se hihňaly u každé výměny, ale pořád jsme si držely těsné vedení. Za stavu 18:16 jsme vyhrály důležitou výměnu, kdy snad každá hráčka na hřišti hodila rybu pod míč, a Karlín byl definitivně zlomen. No... za stavu 24:19 ještě trochu vzrůšo, už sundávám na lavičce boty, Kali mě varuje, že to je předčasný, ale stejně si shrnuje nákolenky...samozřejmě o další tři prohrané body později ještě Kali běží střídat. Vyplatilo se, dovolíme jim už jen jeden bod a poslední set vyhráváme. Děkujeme velmi za podporu Hrabi a třem borcům z Gekadky :))
No, a dál? Zápis jsem prostříhala na druhou dobrou, což se letos stalo asi poprvé, zajímavá debata v šatně o Albánii a pak taky o bytí a nebytí, začuzená hospoda u Kazdů, kde jsme čekali na jedno pivo snad hodinu a kromě dvou budíků se nám tam vůbec nic nelíbilo. Byli jsme ale líní se přesunout, tak jsme se museli průběžně občerstvovat vlastníma zásobama. Stačili jsme taky naplánovat několik společných akcí a pak už nezbývalo než se rozloučit...a vydat se na cestu domů setmělým Karlínem.