Petřiny s odřenýma ušima

Ráno na nás Petřiny zkusily fintu s tím, že jich bude málo a zápas se neodehraje, toho využil Mates a vyměnil trmácení se do Vysočan za divadlo s dívkou.
Proto, když odpoledne Petřiny ohlásily šestého hráče, říkal jsem si co asi vykouzlím s šesticí věrných s dvěma nahrávači. Naštěstí Tač, zmaten počtem potomků, se zapoměl nahlásit a tak se nás ve Vysočanech sešlo 7.
Základní sestava byla Tyky N, Cindy, Tač S, José L, Soda U,  já a Marcinovo déjà vu na bloku.
Jak definovat první set, my totálně nesoustředěný, soupeř jakš takš, já úplně tragickej, ze začátku jsme prohrávali a to o dost, pak vyrovnali a zase prohrávali, v koncovce, ani nevím jak, však vyrovnali a nezaslouženě i vyhráli.
Druhý set byl snad ještě horší, nesoustředěnost, neochota udělat pohyb v poli. Jenom absolutní výpadek Petřin v koncovce nám dovolil srovnat a dokonce vést 24:22, ale pak opět naše triviální chyby a prohra.
Třetí set byl z naší strany asi nejlepší, celkem v pohodě jsme ztrátovali, odskočili do mírného vedení, které jsme ještě přiživili v závěru.
V duchu jsem si říkal, že by Petrřiny už mohly odpadnout a ze začátku čtvrtého setu to tak i vypadalo, pak však naše nemohoucnost opět vyrovnala stav. V závěru jsme naštěstí opět trochu odskočili, aby bodový polštář mohl utlumit nepřesvědčivé Tačovi smeče. 
No upatlali jsme to 3:1, i soupeř se po skončení divil, co se stalo oproti prbnímu zápasu u nás.
Abych jen nekritizoval, v jistých chvílích jsme ukázali vítěznou mentalitu, závěr prvního i druhého setu toho příkladem (i když ten nakonec nevyšel).