PVD-Horní Počernice A 3:1 (23, -18, 19, 21)

PVD-Horní Počernice A 3:1 (23, -18, 19, 21)
Dlouho jsem střídání neprohrál ale tento prstový mač popíši dole, stejně tak jako další vtipnosti.
V pátek ráno koukám do tiskovin a všude jenom, že Kim zase vyslal raketku nazdařbůh (tímto zdravím Kata, který na zápase nebyl). O tej našej velkej bitve nic. No tak holt vám bude muset stačiti tento komentář.
Před šestou dorážím dolu ke schodům a říkám si: kdopak bude řvát? Za ta léta dokáži poslechem identifikovat náš tým. První schodiště: ajajaj, to není náš slavičí řev. Druhé schodiště: jo, to byla Jeanova přeskakující fistule. Třetí: ajajaj, zase soupeř. Čtvrté: dobrý, to byl Soda a jeho hlubočák. Kde je však Tačův basbaryton a Grbičovo: „Pome chlapi“? To bylo asi nějaký střídání a koncovka…Vrzání branky nahoře se slije do veselého řevu. Přibíhající Cindy mi oznamuje, že soupeř dal při našem setbolu podání do autu. Hurá.
Druhý set a vlastně i další začínají naší nesoustředěností a ztrácíme. Detekcí obličejů soupeřovic hráčů zjišťuji: „Ty vole dyť to jsou skoro celý Kyje, to budě těžký“. K tomu mi ještě dodá Jean informaci, že první set  jsme měli spíše z prdele kliku. Obraz hry není moc dobrý. My sice celkem dobře smečujeme, ale HP celkem bezpečně (jako ty tiskárny) bodují na náš servis. Hlavně zálivkami, z prvních 8 bodů jedna smeč. Počasí je k tomu dosti arktické. Jednu chvíli to vypadá, že nás vítr komplet vezme a přesuneme se na kurt číslo 1. Zmražené pole, občas někdo naznačí jedním krokem, že by to jako vzal. Tač se mračí, Grbič je v civilu a zapisuje. Navíc se rozehraje soupeřův smečař číslo 9 (doufám, že to bylo 9), jenž je sice jakoby bez pohybu, ale parametry má pěkné a řeže to blok neblok do 6 metrů. Zaslouženě prohraný set.
Mezitím přináší správce Honza rozhodčímu teplý dopink, ten však odmítá a nadále se krčí. Na hřišti se již nekrčí Cindy, který na konci druhého setu již ani Cimrmanovsky nenaznačoval. Místo něj nastupuje polská mlátička Marcin a vede si až do konce dobře. Tímto děkujeme Zuzce, a já jedním slovem dodávám: „To sis ho nemohla vzít dříve? Třeba když mu bylo deset? Mohl být v repre!
To už sleduji utkání z relativního tepla za dveřmi u Honzy. Je to stále vyrovnané, ale začínáme dávat bodíky navíc. Dokonce i několikrát zablokujeme. Musím říct, že v té zimě byla moje jediná rada, abychom v mezihře poskakovali. Občas se nám daří i na středu, do toho přidáváme i my několik zalívek. Nevěřím však svým očím, když dáváme podání do saka. Jednou, podruhé, potřetí, počtvrté a to vše v řadě! Možná to bylo i pět, ale začalo mi svítit sluníčko do očí. Přesto vyhráváme třetí a nakonec podobně i čtvrtý set.
Počasí bylo hnusné na n-tou, přičemž n bylo větší nebo rovno stem. Takže to bylo fakt vítězství cenné. Jak vám bylo nakonec teplíčko, když jste se mohli v kroužku objímat a třít si záda…
Střižbu jsem dlouho neprohrál. První kola jsem držel klasicky strategii Barta Simpsona. „Starý dobrý kámen“. Jenže ovladače ruky byly tak zatuhlé, že jsem v semifinále nemohl dát nic jiného. Pěst se máváním nakonec prohřála a křeč uvolnila, takže jsem nevědomky dal ve finále papír a Grbič mě přefikl. Což bylo pro něj po tom otřesném zážitku z autonehody mírným vylepšením dne.
U Honzy jsme se ohřáli několika slivovicemi a pivem, vyposlechli detaily bouračky, zjistili, že Grbič už nefandí Bohemians. Apropo, Grbi když to tak poslouchám, nám ani vlastně nevadí, že máš nové holky. Máš dobrý vkus a my se rádi podíváme na něco hezkého J A v průměru na děti, já nevím, třeba…plácnu, třeba…. s Chrobákem, máte každý dvě, tak máš splněno i Ty.
Pak už se ozvaly hromy, blesky, začal se vinout kouř a Marcin otevřel laboratoř. Nevím co v tom nápoji bylo. Ale na můj vkus málo tetřevího trusu, jinak tam bylo snad všechno a několikrát J))
Jo, Tač se mračil protože musel hrát libero. Ale pak ho to začalo bavit a byl zase polařský!!!