PVZ –Žižkov C 1:3 (19, -16, -19, -14)
Až v půlce listopadu jsme se dočkaly prvního domácího zápasu. Nastoupily jsme (asi) v základní sestavě: Hany – N, Hrabi, Síma – S, Elis, Zuzka – B, Hanka – U, Peťa – L a na lavičce zatím Anička, Terka, Lenka a Marky, pro kterou bohužel zápas skončil už při rozpinku po ráně balónem do oka. Zatím moc nevím, co konkrétně napsat ke včerejšímu zápasu, tak začnu trochu ze široka...
Soutěž jsem s vámi začala hrát až loni a to rovnou v přeboru, kam jste se probojovaly tuším po mnoha sezónách v 1. třídě. Byly jsme tedy (minimálně papírově) spíš v roli outsidera. Ale na hřišti to tak vůbec nevypadalo! I když jsme nastupovaly proti silnějším soupeřům a všechno jsme nakonec prohrály, nikdy to nebyl žádný debakl. Vždycky jsme až do konce makaly a soupeře občas slušně trápily (i pár tiebreaků tam bylo)! Navíc jsme si vždycky zahrály moc pěknej volejbal. Nicméně jsme spadly zpátky do 1. třídy, a tak jsem si říkala, že si aspoň „spravíme chuť“ a budeme snad většinu zápasů vyhrávat. O to větší je teď moje překvapení, že to tak ani zdaleka není! Snad jen Břevnov jsme měly šanci (jak řiká Peťa) přejet…Tiebreakový zápas se Slavojem byl ještě důstojným a celkem pěkným bojovným volejbalem, který rozhodla zkušenost a vyhranost hráček Slavoje, ale vyhrát se rozhodně dal. Zato v zápasech s Kometou a včera proti Žižkovu jsem nás po loňsku už vůbec nepoznávala…
Jsme v nižší soutěži, celé léto jsme trénovaly na antuce, před sezónou jsme měly dvě soustředění a hlavně máme trenéra!! Takže podle mě všechny předpoklady pro to vyhrávat! Tak proč to tak není??
Včera jsem měla poprvé možnost sledovat část našeho zápasu z lavičky a byl to opravdu velký rozdíl ve vnímání hry ze hřiště a mimo něj. První set jsme ještě hrály slušně a vypadalo to, že všechno funguje (dle pozdějšího vývoje ale nejspíš zatím moc „nefungoval“ soupeř), takže jsme ho celkem v klidu dotáhly do vítězného konce. Hráčky Žižkova to ale moc nerozhodilo, spíš naopak. Ve druhém setu začaly důrazněji podávat, což na nás bohužel většinou platí, plus jsme neubránily pár balónů (ať na síti nebo v poli) a pohoda z prvního setu byla rychle pryč a stav zápasu 1:1. Do třetího setu vystřídala Anička (U) a Lenka (L). Určitě si nemyslím, že by střídání souviselo s pozdějším vývojem zápasu, ale bohužel to postupně z naší strany byl čím dál horší výkon. Korunoval to ale až poslední čtvrtý set, kdy jsme poměrně vydřely dotažení stavu na 12:12 a poté jsme si nechaly nasázet 11 bodů v řadě na „pěkných“ 12:23. Mám pocit, že si postupně vybíráme osobní krizičky na hřišti, což se samozřejmě může stát, ale místo toho, aby v tu chvíli zbytek týmu zabral a danou hráčku podržel, tak má najednou během chvíle krizi celej tým, a tak by to asi být nemělo. Musíme se na hřišti víc stmelit, a když má někdo slabší chvíli, tak si prostě pomoct. Jasně, že je těžký zůstat pozitivní, když se prohrává, ale pokud se tohle nenaučíme, tak toho našeho rozhození soupeř vždycky využije a porazí nás! Chtěla jsem skončit nějak pozitivně, ale bohužel jsem nic nevymyslela, tak aspoň že je pátek! :)
- Blog uživatele Hanka
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
servis
nu, kdyz si vzpominam na nase posledni roky v 1. tride, kdy jsme byvaly nahore v tabulce, tak jsme dokazaly otocit i sety, ktere se pro nas nevyvijely vubec dobre a vzpominam si, ze jsem dostkrat i ve stavu, kdy souper vedl o hodne bodu, proste vedela, ze to stejnak otocime a vyhrajem. A takhle zpetne vidim, ze to bylo hodne i v tom, ze jsme vsechny trapily soupere podanim, vetsinou tak 4 z 6 daly snuru (nehlede na skore), takze i sety ,ktere jsme prohravaly o dost bodu nebyly ztracene, pac proste kdyz nedala snuru jedna, dala ji ta dalsi. Takze za mne je tohle cesta. Vic skodit podanim. Myslim, ze to "uzivani si volejbalu" pak prijde samo ;) Ikdyz mne to trebas vcera vetsinu casu bavilo:)
Nevim, cim to je. Vidim to na sobe, vzdycky jsem se na servis tesila (jeden z mala momentu, kdy muze i nahravac dat body souperi:)), skodivala jsem hodne, ale ted s tim dost bojuju. Je to zacarovanej kruh, prestane se na servisu darit, prestanu si verit...a pak uz holt poradnej servis nedam. Pritom na treninku to jde. Tim se dostavam i k tomu, co vcera vecer u piva padlo hodnekrat. Natrenovano mame, ale prodat pri zapase to (zatim) neumime. Ale verim, ze to prijde, jen vydrzet!
:) jako tak dlouho, jako vcera, jsme snad volejbal v hospode jeste nerozebiraly...mozna to je fakt tim, ze to moc resime:) Tenhle tyden mame 2 treninky a v nedeli verim, ze uz to proti Spanielce klapne!
ach ta taktika....
...jinak vcera se mi hralo dobre, ale bohuzel jsem zapas rozhodla "takticky" hned ve dvou fazich - po jasne vyhranem prvnim setu jsem umoznila souperkam ziskat rozhodujici naskok v pulce druhyho setu tim, ze jsme se nekolikrat (za sebou) nepotkali zrovna idealne se Zuzkiou na stredu a pak znovu ve ctvrtem setu, za snury sestky na podani, kdy jsem vsadila nekolikrat na Simu, misto Anicky. Vedly jsme 12: neco a "najednou" byl konec. Druha vec, ktera se vcera hooodne rozebirala v hospe - kdyz se nedari vic jak 15 bodu otocit, neni na miste udelat nejakou zmenu? Idealni bylo vystridal nahru, ale to bohuzel zrovna vcera neslo....
zbytek přijde sám :)
Ahoj holky moje,
hm, asi pětkrát jsem napsala první větu a pětkrát ji smazala. Tak rovnou k jádru pudla. Podle mého názoru se tu sešla naprosto luxusní parta lidí a hráček volejbalu, chodim za Váma už spoustu let a vím, že PV umí hrát perfektní volejbal a to jaký jste (teď už jsme) tým a dokážete makat a společně fungovat už obdivuju dost dlouho.
To že se občas nedaří je normální a je úplně jedno, jaká se hraje soutěž. Důležité je, se tím nenechat sejmout a s tím bojuje tým jako celek i každý jednotlivý hráč sám. A že já sama se sebou občas bojuju pekelně :). Jednou jsem mluvila se svým trenérem v juniorkách a říkala mu, že už nevim, co mám dělat. Chodim trénovat 5x týdne, makám jak šroub a fut hraju jak debil. A on mi tehdy řikal, že jen nesmim přestat a ono se to zlomí. Tak tak.
Určitě se mi nelíbí, když na sebe někdo bere vinu - viz Hany příspěvek. Od toho jsme tým, abychom si dokázaly pomoci a když to u jednoho vázne, tak aby o to více táhly ostatní hráčky a pomohly té druhé zase nahoru. Poslední dobou jsem měla pocit, že se trošku více řeší náhry. Myslím, že náhrou to určitě není. Dost jsem nad tím přemýšlela a zjistila, že i předešlé roky v "papírově" vyšší soutěži jsem za jeden set dostala tak maximálně 3 libový a perfektní náhry. Ten zbytek prostě dokonalý nebyl a je to tak v pořádku (špatně se přijme, nahrávačka lítá jak papír na druhém konci hřiště, nezavolalo se, do balonu šťouchá blokař, zatím co mu vedle ucha volá zoufalá nahrávačka, že to je přece její, atd :). Je pak na nás, abychom se s tím dokázaly poprat a udělaly s balonem to nejlepší, co umíme. Je jedno, jestli je náhra o 20 centimetrů vyšší nebo víc doleva nebo doprava. Útočící hráč prostě musí zabrat, zmáknout to a na tu perfektní náhru si počkat. Tak nějak jsem vždycky měla pocit, že si jí trošku musim zasloužit :).
Holky končim. Večer se těšim, že Vás uvidím, hnu se, zahrajem si hezký volejbal a pak si půjdem dát pivo. Zbytek přijde sám :)