Druhý hřebíček do rakve

Déjà vu. Solidně rozehraná sezóna, poslední dva zápasy, dvě prohry a pád dolů. Jo, tak tohle zde bylo již před dvěma lety, letos bohužel znovu. Jak k tomu došlo?

Odhodlaní, v plném počtu a spoustou fanoušků jsme dorazili do nudlovité haly Stavebky. Sestavu měli stejnou jako na podzim, kdy jsme je v pohodě porazili. Při rozsmečování ze saka bylo vše při starém, ale při rozpodávávání jsme zbystřili - proč jim ty servisy létají tak rychle a navíc do hřiště??? Asi proto, že na jaře prohráli jen tři zápasy, jeden z toho velmi těsně a zbytek vyhráli.

Předzápasová rada, že nemají příliš dobré pole, a že je lepší servisy dávat než riskovat, se záhy ukázala lichá. Příjem standardních servisů měli bezchybný a otáčeli bezpečně. I když za to mohlo naše pole, které toho moc nechytlo. Ihned přišla rada servis riskovat na maximum. Přestože jsme příkazu neprodleně uposlechli, přineslo to jen minimum bodíků navíc. Soupeř sice přitáhl hůře, ale protože nehráli středem ani předtím, nemělo to na jejich hru velký vliv.

Opačně to bylo jiné kafe. Soupeř servis řezal od začátku a dokonale nás seřezal. Přes pět přímých bodů v každém setu, další získané ubráněním rozhozeného útoku. Na příjmu jsme hořeli všichni, ale libero bohužel nejvíc. Soupeř to záhy poznal a podával na něj. Úspěšně...

Z důvodů zdravotních problémů Sopťíka jsme začli v sestave Tyky, Jirka, Grbič, Mates, Tač a já premiérově na účku. Hráli jsme nervózně, hodně kazili a zaslouženě prohráli. Do druhého setu šel Grbič na smeč místo Tače a Mrdák na blok. Scénář podobný, vždy jsme horkotěžko získali jeden dva bodíky navíc, aby jich soupeř vzápětí servisem získal dvakrát tolik. Nicméně v koncovce se povedla šnůra a set jsme vyhráli. Do třetího šla stejná sestava. Opět podobná hra, akorát nepřišla vítězná šňůra na konci a set jsme projeli. Do čtvrtého již nenastupovalo libero a příjmu to pomohlo. Dále se Grbič vrátil na blok za Mrdáka, já šel místo něj na smeč a "zázračně uzdravený" Sopťa na účko. Díky zlepšenému příjmu jsme tahali za delší konec, ale do úniku jsme se nedostali díky hloupým chybám v poli a nescházení se střeďáků s nahravačem. Například aby od bloku vysoko nadražený balón spadl mezi pět hráčů se fakt stávat nesmí. V koncovce pak přišel koncert vyházených balónů rovnoměrně rozdělený mezi všechny naše smečaře a bylo po setu, zápase, sezóně, třetím místu a hlavně náladě...

Proč to dopadlo, jak to dopadlo? Hlavně soupeř dobře servíroval, my mizerně přijímali. Soupeř hrál v poli dobře, my dělali minely. Na útoku a bloku to bylo vyrovnané. Dále konec sezóny nezastihl v dobré útočné formě naši středovou jízdu. Když si vzpomenu na podzim, jak střeďáci trhali parkety, tak se musím divit, kam se jejich dynamit poděl? Snad jej přes léto zase najdou...

Fanděme dnes holkám, aby aspoň ony končily s dobrou náladou, a potrénujme na příští ročník. Je co zlepšovat...