Final four 2009

Malé poohlédnutí za Final four 2009

Bylo by asi škoda nezmínit na našich stránkách největší volejbalovou událost v historii České republiky-finále Ligy mistrů oficiálně CEV Indesit Champions League. Hrálo se v Praze ve dnech 4. a 5. dubna a několik členů PV bylo přitom.

Výsledky asi znáte, teď něco z dojmů. Musím předtím připomenout dvě věci.

1-atmosféra byla tak bouřlivá a vjemů tolik, že bylo občas problém koncentrovat se na hru nebo její detaily

2-sešla se v současnosti čtyři nejlepší oddílová družstva této planety, absolutně TOP hráči, z nichž někteří jsou hrajícími legendami

 Takže v žádném případě nechci být jako brouk Pytlík, ale přeci jenom na třech ME jsem byl a na MS v Argentině jsem měl jet se Sportem jako spoluredaktor, nebýt toho vylétlého kolene. Nastudováno tedy mám J Díky ČT 4 může navíc špičková utkání nyní sledovat týden, co týden, každý z nás. 

Srovnáním se tedy neubráním. První porovnání však učiním hned na začátku, aby bylo jasno o jaká družstva jde. Jihostroj České Budějovice hrál základní skupinu letos a loni. A neuhrál za celou dobu ani jedno vítězství! Několik hráčů Jihostroje jste (jsme) potkali na turnajích a moc šancí nám nedali. To si vynásobte třemi (na turnajích nehrajou komplet a ve formě), dejte na druhou a jste na úrovni postupujících ze základní skupiny. Pak ještě jednou na druhou a jste ve Final four J Společného s nimi máme tedy jenom to hřiště, výšku sítě a pravidla. Přestože je tedy jejich úroveň pro nás těžko hmatatelná, něco si z jejich hry vzít můžeme, stejně tak ale občas i ze hry okresního přeboru. Jejich smeč je z výšky 370, ale blok je ve 350, tento rozdíl je tedy podobný jako na ostatních úrovních (to je nadsázka).

 Můj první dojem je hlavně ten, že to byla událost jako prase. Ať je Antonín Lébl jaký chce, tohle mu nezapomenu. Poprvé se konalo finále ve městě, které jej nehrálo! Navíc Sazka O2 aréna patří ke špičkovým evropským halám. Na lístkách jsme nešetřili, výhled a kontakt byl tedy výborný.

 Jasně nejlepší formu mělo italské Trentino. Léblova Macerata hrála proti nim v semifinále špatně. Oba dva týmy měly nejlepší organizaci hry. Perfektní propojení obrany v poli s blokem a vlastně mohu říci celkově ofenzívy s defenzívou.

 Ta polařina je neuvěřitelná, hlavně při obraně proti útoku, příjem byl občas, díky servisu, špatný. Bloky vykrývají pevně danou část prostoru, zbytek hřiště ostatní hráči. Položit míč na zem je velice těžké. Libero není jenom v jedné zóně, ale staví se tam kde je nejužitečnější. Samozřejmě vše je svázáno taktikou nadřenou v předzápasové přípravě. Zadní hráč je občas uvnitř hřiště, na jiného hráče stojí na zadní lajně. Obrana se vlastně na každého hráče staví trochu jinak. K tomu připočtěte neskutečně precizní individuální techniku. I když šlo o smrtící bomby po lajně, vždy se míči někdo postavil a uhrál ho bagrem jako by se nechumelilo. Hodně byla vidět technika příjmu s pádem-hráč odehrává míč, tlumí ho a pokračuje v pohybu vzad a padá do kolíbky.

 Totálně důležitá je komunikace. To zajišťuje hlavně střední blokař a libero. Před každým vlastním podáním se ještě jednou ujišťují, kdo proti nim smečuje a co se dá předpokládat. Pokud soupeř míč uhraje, nic se neděje a jede se dál podle plánu.

 Překvapilo mě velké procento zalívek, někdy jako by si hráči nevěřili nebo byli v křeči. V útoku se nehrála ani žádná velká moderna. Skoro žádné pipe, někdy až nudná hra neustále na diago, i když mu to nešlo. Prostě furt až do vystřídání J Přijímající smečař musí hlavně přijímat, pak už se to nějak rozhodí. Zíral jsem jaký měli hráči problémy s příjmem plachet. Na Verbatova a Corsana, elitní libera dokonce takhle podávali od začátku a chlapcům to fakt nešlo. Corsano je neustále honil bagrem za uchem a prsty vytáhnul až v neděli o třetí místo, to už bylo pozdě.

 Takže nějaká ta ponaučení J

Blok: rychlé náhry se snažit blokovat na míč, vysoké pevným 2-3 blokem na prostor. Důležité je nepustit to na zem, stačí nadrazit.

Smeč: nelze jednoznačně říci. Jasně, když je příjem hraje se rychle. Pokud není smečuje diago, občas kůlař a je to holt na nich. Všechno se musí vykrývat!

Náhra: mít třetí oko a rychlý silný zápěstí. Je velké umění vybrat si hráče, který má právě v tom úseku fazónu a tomu věřit. Míče z pole nahrává často libero.

Pole: plachtu brát prstama, ten bagr je opravdu nepřesný. Bomby brát tak, aby z toho nebyl přímý bod-někam na střed. Stát v poli tam kam letí míč J Hlavně ne za blokem nebo v místě kam to nemůže letět.

Podání: buď velký riziko a bomba nebo taktický-plachty na kaziče, na předního smečaře, rotovaný smečovaný „na jistotu“ na přijímajícího smečaře.

 Nejlepšími hráči byli podle mě dva nestárnoucí-nahrávač Grbič (Trentino) a blokař Kravárik (Soluň), dále německý diagonální smečar Schops (Odincovo), bulharský smečař Kazyiski (Trentino) a brazilský 212 vysoký diago Vissotto (Trentino). Posledně jmenovaný u mě snoubí výšku s perfektní lokomocí, pohybem rychlostí. Mimochodem při rozcvičování udělá provaz! Těšil jsem se na polského Swiderskiho, chorvatské diago Omrcena a mého plešatého oblíbence libera Corsana. Všem to ale vůbec nešlo, stejně jako celé Maceratě, myslím, že i díky netaktickému výkonu nahrávače Vermiglia.

 Nejvolejbalovějšími týmy v historii pro mě ale stále zůstává Nizozemí z poloviny 90. let a Brazílie v tomhle století. Blanche, Gerzen, Numerdoor, Bas Goor, Skuil …ti pánové totiž hráli úplně na slepo, smečař se rozeběhl a zařval chrochtavou holandštinou co bude hrát a Blanche mu to tam dal! Brazilce už znáte i vy mladší.