Koncentrace, opakování a adaptace

Minulý týden jsme věnovali čistě tréninkům a v neděli skončila olympiáda. Sice to spolu hnedle nesouvisí, ale mě to donutilo zopakovat několik myšlenek, které nová generace v PV ode mě neslyšela.

Olympiáda je, kromě jiného, úžasným sportovním svátkem, který přivede k obrazovkám miliony diváků. Miliony lidí najednou sledují, čtou zprávy o sportu a sportovních příbězích. Vím, že pár lidí z PV se o sport zajímá i během normálního roku a jména jako Sáblíková, Bauer, Záhrobská neslyší poprvé. Takže my dobře víme, že to nejsou žádné rychlokvašky, ale sportovci, kteří na sobě makají od dětských let.

Tím, že vyhráli několik medailí, dostanou se do běžných zpráv i jejich trenéři a použité metody. Zaplaťpánbůh, protože nesportovec by si myslel, že nezáleží na dřině ale jenom na tom "štestíčku", jak nám dokola tvrdí několik let hokejisté a fotbalisté. 

Nebudu se tady rozepisovat o každodenní dřině profesionálního sportovce, to by nyní nebylo k ničemu. Ikdyž? Zkuste si někdy, něco vyzkoušet na sobě - ve dvaceti, pětadvaceti letech to třeba pro mě bylo lákavé. My máme trénink 2-3 týdně, jsme tedy sportovci rekreační, maximálně výkonnostní. Těžko doženeme tréninková manka z dětství. Kdo nemá v genech rychlost, nehonil ho od pěti let majitel jablečného sadu nebo atletický trenér, po dvacítce nezrychlí. Sílu nahnat můžeme, ale bez genů, venkovské práce na poli a makačce v posilovně nezesílíme.

Rychlost, síla, výskok, reakce to vše se zlepšuje velice omezeně. Co však můžeme ovlivnit každodenně je technika, taktika, psychika...Již se blížím k cíli :)

Síla tréninku je v opakování činností a následné fixaci. Mine se to ovšem účinkem, když se neprovádí cvičení s plnou KONCENTRACÍ. Tělo dostává impuls od mozku - TEĎ se bude něco dít, tělo PŘIPRAV SE. Pokud se budeme plně koncentrovat v tréninku, v zápase stačí ten malý spouštěcí podnět a spustí se celý řetězec malých úkonů, které vedou k výslednému - třeba příjmu.

Příklad ze života je jednoduchý. Cizí jazyk, například angličtina. Musíš se naučit tisíce slovíček a musíš si je opakovat (pokud je přímo neustále nepoužíváš). Žiješ-li v Anglii, pracuješ s Angličany-jsi neustále v zápase. Jinak musíš trénovat. Pokud jenom sedíš nad učebnící a myslíš na něco jiného NEKONCENTRUJEŠ se, zjistíš po půl hodině, že si nepamatuješ nic.

Dvě vzpomínky se zahraničím. Na ME ve Vídni podávám ruku Blanchému (nizozemský nahrávač, tehdejší olympijští vítězové): "Dobrý den, já jsem taky nahrávač. Proč jste nejlepší, protože jste tak vysoký?" Kouknul se na mě z 210 cm, poplácal mě po hlavě a řekl:"Concentration". Od té doby mi na těch místech přestaly růst vlasy, ale pamatuji si ještě z nějakého magazínu slova Tofoliho (italský nahrávač, neplést se Sagvanem Tofim):"Pokud chcete hrát dobře technicky, musíte se maximálně soustředit na každý míč. Nejenom v zápase, ale hlavně v tréninku. Je to hrozně těžké." 

Adaptace. Beru si příklad z posilování. Chcete mít velký prsní sval. Začnete dělat bench press a jde to rychle nahoru. Hmota přibývá, po času se růst zpomalí a zastaví. Sval se adaptuje na neustále stejně opakovaný cvik a přestane se rozvíjet. Je potřeba přidat šikmou lavici, měnit délky tyčí, přidat jednoručky, stroje. Prostě do toho svalu šťouchat ze všech stran a on začne zase růst (ne do nekonečna samozřejmě).

U volejbalu je to podobné. Nestačí se spokojit s tím, že umím dobré smečované do středu. Je třeba tu ruku, tělo neustále podněcovat dalšími směry a pohyby. Přijímat z různých úhlů, směrů, rychlostí...

U kluků jsme minule narazili na to, že 3/4 neumí plachtu. Čistě technická záležitost nadhozu a úderu. U holek stále nejde dobře příjem, přesto, že nácviku věnujeme polovinu času. Tam už to je tedy i záležitost rychlosti nohou, postřehu a síly rukou. Zvýšenou soustředěností se to ale dá zlepšit.

Takže opakování matkou dokonalosti. Ovšem s KONCENTRACÍ a variabilitou podnětů.

UF. To mělo bejt krátký todleto Lesejku zase?