Kvalda pro Sodu a další zájemce

Pokusím se rozebrat, nebo spíše popsat, úroveň jednotlivých postů v kvalifikaci. Proti mým předpokladům byl věkový průměr nižší, čekal jsem spíše vyzrálejší chlapíky nad 35 let. Ale ukázalo se, že tato „Země není pro staré“.

Systém:

Pokud nebudu brát jako výstřednost fakt, že jeden tým hrál B-N-S tak se hrála klasika. Libero většinou v zóně V, hráč v VI na lajně, zónové bránění plus neblok za blok, ztracené míče nahrává blokař (občas libero). Zklamáním pro mě byla absence útoku ze zadního sledu, pipe bych oželel, ale i klasickou trojku zkoušel málokdo.

Náhra: kromě staršího nahrávače ze Dvora všichni vynikali rychlostí, prstoklad slušný, ale nikdo se nepouštěl do nějakých extrémů jako náhra za hlavu na 10 metrů, takový technik tam nebyl. Vzhledem k tomu, že rozhodoval hlavně kůl, což by měla být základní nahrávačská abeceda, nedovedu posoudit jak by si poradili s modernější hrou. Pravidlem však je (a vidím to i v Praze na antuce), že dokážou zablokovat jednoblokem a v poli jsou velice hbití. Silné ruce a silné nohy, hlavně hráč číslo 10. Středem se chodil spíše metr, pomalejší rychlík, nebo odtažený metr (opravdový rychlík chodil snad jen Tyky s Jiřím).

Smeč: smeč je základ a počítá se především hlavní kůl. Smečaři nebyli většinou žádní obři, ale měli výskok a hlavně razanci. Převládala diagonála, ovšem velice dovedně zvládnutá, vyrážení blokujících krajáků. Myslel jsem, že se bude více zalívat, ranaři po lajně by se našli také, ale převládala diagonála. Účinnost na handě většinou závisela s kvalitou náhry, pokud byla dotažená našlo se i pár lajnařů, jinak zase klasika do diagonály. Na rozdíl od nás smečaři tolik nekazili, tedy pokud se nedostali pod nějaký tlak. Na středu to byly většinou sehrané čtyřky, nižší pětky, viděli jsme i obíhačku nebo smeč z handy. Blokař se Skály (ten třímetrový) dokonce i přijímal jako přední.

Blok: téměř vždy od lajny. Že by někdo chodil od středu, to ne. Nepočítám 2-1 při přední náhře nebo to, že si třeba začali všímat více Jiřího, když to krajákům nešlo. Co jsem si jenom potvrdil: střeďáci se nevyvěšují ale soustředí se na kůly. Pokud se podařilo roztrhat blok, krajáci občas zariskovali rozevřené ruce – viktorku, ale hlavně se snažili blokovat míč. Jinak téměř striktně puštěná lajna a důsledně blokovaná diagonála. I tady platilo-silné ruce a míč před sebou. Samovykrytí nebo chycená krátká zalívka, to šlo soupeřům lépe než nám.

Podání: každý tým měl někoho schopného na rotované skákané, často to byl nahrávač, jinak smečaři, zbytek plachty dozadu nebo na přijímajícího smečaře. Specialisté na podání neexistovali.

Pole: libera mě překvapili svou technickou výbavou, rychlostí a silou paží. Nejlepší byl asi ten z Kerhartic, mladoboleslavský byl tedy spíše pohodář. Rychlé nohy jsou nezbytností, výška nerozhoduje, příjem je samozřejmost a navíc brali hodně pole při vykrývání, zalívkách, vyhozených balónech. Ostatní hráči měli velice jistý bagr, ani rána po lajně je moc nerozhodila, prsty střídavě oblačno, ale rozhodčí byli shovívaví J

Taktika: trenéři to moc neřešili, střídali jsme vlastně jenom my. Když jsem si projížděl zápisy, tak jsem si toho všiml hned na první pohled. S pastelkama, papírama a deskama jsem blbnul jenom já. Co jsem se s kolegama bavil, tak kluci trénují občas a moc se to neřeší. Všichni byli sympatičtí a sdílní. Překvapilo je, že si všechno platíme sami. Opravdu zírali na náš rozpočet a nevěřili, že nám ta slavná UK nic nedává.

Rozhodčí: pískali ve dvou a myslím, že velice pozorně. Čekal jsem nějakou tlačenku proti Pražákům, ale bylo to v pohodě. Dopředu trenérům a kapitánům vysvětlili co budou vyžadovat a pomáhali i se zápisem. Velké plus.

Hala byla sice perfektní povrchem a prostorem, ale trubková střešní konstrukce to dost kazila svojí nedostatečnou výškou. Ve sprše jsem nebyl, ale nikdo si nestěžoval J