Melounova Voznice

Po prvotním nadšení a následných těžkých porodních bolestech jsme nakonec dali dohromady téměř kompletní dva týmy. Kompletní by byly, kdyby Grbič prý v pátek v noci nedostal v Praze přes frňák. Jo, jet do Voznice už v pátek večer má své výhody - na kurt se člověk už vždy nějak doplazí:) Musím poděkovat zejména těm, kteří původně neslíbili, ale pak přišli! Dle japonské terminologie jsme si vysloužili názvy Činko a Manko. V Činku (alias týmu fotrů) hráli zasloužilí otcové Chrobák, Cindy a Jean, doplněni naši juniorkou Tyky, Janča a Janice. Za Manko (alias pařiče) jsme pak hráli já, Libor, Kato, Hany Bany a Efča, půjčující si hlavně Tykyho (4 sety), a po jednom setu taky Chrobáka a Cindyho.

Voznice začíná dle zvyku ne losováním, ale už pátečně-večerní družbou mezi týmy. Říká se, že kdo se v pátek nedruží, neměl by mít právo turnaj vyhrát:) Dobrovolně jsme se dopředu s Liborem pasovali na velvyslance v družení, aby nás na poslední chvíli doplnili právě Kato a Hany Bany. Pivo teklo proudem, pohár přátelství koloval, masíčko se grilovalo, Meloun hrál a všichni ostatní zpívali. Přes soudní zákaz jsem se přidal taky:) Libor obdržel od Melouna bednu šampusů za loňské picí klání a tak to tam pořádně bouchalo a bublalo až do svítání...

Ranní rozlosování 12 týmů do tří skupin přiřklo Činku velmi hratelnou skupinu, kterou nakonec i s trochou štěstí vyhrálo. Manko mělo těžší chlebíček. Obhájce Kádu s Holousem, plzeňáky a Oldu se Šlahounem a účkem Plážáku (ten, co jednoblokem trýznil Ečiho). Jako favorité jsme se rozhodně necítili. Ostatně vůbec jsme se po ránu příliš necítili...Nicméně zázraky se dějí! V druhém setu proti Kádovi, když jsme prohrávali o pět bodů, zazvonil Katovi mobil a rázem jsme byli "oslabeni". Soupeři se nás sželelo a sériií aut, aut, do bloku, nesloženo, aut nás dostal zpět do hry. Set ukončil balón propadlý mezi prsty extraligové nahrávačce Olympu! Janice prohlásila:"To se stát mě, tak se jdu zahrabat...". Dobře naladěni po prohrané remíze jsme se pustili s vervou do plzeňáků. Po vybudování náskoku jsme však přestali hrát koncentrovaně, plzeňáci se chytli, doběhli a předběhli. I přes snahu jsme pak už rozjetý Božkov nezastavili. V posledním zápase proti Oldovi jsme potřebovali vyhrát, abychom byli aspoň třetí s nadějí na postup. A kupodivu se povedlo! Začli jsme jak z partesu - od agresivního servisu, přes účinné bloky (Libor), dobrý přítah, skvělé náhry, chytré smeče, prostě volejbal jak má být. Soupeře jsme totálně rozložili, takže ke konci jim tam padalo úplně vše. Osobně mě potěšil poslední balón, kdy jsem servisem sestřelil Šlahouna. Nestihl se ani pohnout.

Turnaj se táhl, a tak na čtvrtfinále muselo kompletní Činko již odjet. Manko místo kontumační výhry (měli jsme hrát spolu) přenechalo volné místo Ťuhýkovcům (hráli jen 4), aby je v poklidu porazilo 2:0. V semifinále jsme narazili na STS alias Plamínkovce. Věřili jsme si na ně a i prvních pár míčů tomu odpovídalo. Pak však Kato zahrál nedůrazně blokem na síti soupeřův špatný příjem, pak jsme my zkazili příjem, pak jsem Katovi zařval aut a ona to byla lajna a už jsme se vezli. Příšerná šnůra asi deseti bodů. Najednou se naše hra rozsypala jak domeček z karet. A protože se hrálo na dva hrané sety a zázračné zmrtvýchvstání se nedalo moc čekat, bylo po šanci na finále...Škoda, finále letos neleželo vysoko. Zbývá dodat, že zaslouženě obhájili Bezmozci v čele s Kádou.

Večerní zábava se opět povedla, kytara umlkla až se svítáním...

Přes spoustu pozitiv se našlo také pár negativ. Zejména jsme přišli o dva balóny. Liborův sešel věkem a z mojeho si udělala doga v sousední zahradě masku na Hallowen. Osobně mi pocit ze hry kazily skříplé nervy v křížové oblasti, připadal jsem si jak v reportáži Jakuba Novotného "Je libo Brufen?". Akorát že mi za to nikdo neplatí...

Co říci závěrem? Květnová Voznice je mrtvá, nechť žije zářiová!

Soda