Hurá TŘI NULÁÁÁ

Vaše oblíbené a všemi mastmi mazané, v poslední době však špatně promazané PVD svedlo velkolepou bitvu v jižní části matičky Prague. Torzo týmu dále oslabené neúčastí Štefiho a postižením Malbohanem opíchaného Jeana bojovalo jako jeden lev. Mám na mysli toho stárnoucího unaveného lva z pražské OOZ co si dycky akorát líže kulky.

Sedm statečných nastoupilo ve složení Lesejk-pink, Náklad, Naďák-bumky, Cindy-opozit, Vítek, Sůša-vřeďáci. Kato byl nasazen jako žolík, hráli jsme tedy bez liberála (Libertas pana Železného by patrně napsali lybelára). Pan rozhodčí nás ale hned po nástupu uzemnil tím, že nás vyzkoušel z barev. Museli jsme uznat, že i na tom ostrém sluníčku Vítkovo triko nevypadá moc do červena. Kato tak musel svůj dres půjčit mladýmu, tím přišel o hru i o chuť se s náma bavit.

Vsadili jsme na podání a na jistotu signálu č. 5-tedy čitelný kopeček, zavři oči, dej pecku, otevři oči a podívej se kams to dal. Kupodivu to vycházelo, podání jsme zatlačili hned od začátku a neslevili. Že byl soupeř špatný neberu v potaz, protože my jsme na jaře taky hodně dobří nemehlové. První dva sety tedy od začátku úprk do pětadvaceti, ve třetím tahanice do osmnácti a pak nám kluci Libušský pomohli autíkem, sakem.

V závěru setu došlo k historickému okamžiku. Poblíž hřiště se objevil vůbec poprvé snad budoucí nahrávač Ondřej Filip. Jeho Grrr Dedede tatínka tak překvapilo, že dal eso. Důležité vítězství sakra! Hra sice nic moc, Jean nebyl z lavičky nadšen, ale v této situaci jsme potřebovali vyhrát.

Katovi jsme se po telefonu omluvili, k Vítkovi výtka za tričíčko. Mužem zápasu jest Sůša, jehož minela na smeči se jen tak nevidí. Jako z učebnice-smečuji tam kam koukám, zápěstí neexistuje. Tenistky na vedlejším kurtu se dost divili, když jim tam přilítla Sůšova navštívenka. No a Cindyho míč vysoko zadarmo prstama, z jednoho metru od saka přijmout tak, že to letí k soupeřovi do trojky, to taky není špatný :) V jiném zápase by to bylo ovšem na zabití. Takhle to bylo na zapití.