Návrat z SLC

Tak jsem se po měsíčních radovánkách opět navrátil do rodné vlasti a rád bych se s vámi podělil o nové zážitky a nějaké ty fotečky. Někdo ví, někdo neví, odjel jsem na měsíční dovolenou na sestrou do Utahu. Konkrétně do Salt Lake City. Bylo to po dlouhých dvou letech a tak jsem byl rád, že jsem mohl vidět kamarády a kamarádky, kteří si za tu dobu stihli pořídit, porodit a trochu i vychovat děti.

Let byl doprovázen dvojnásobným vybalením veškerého obsahu kufru před celníky doprovázený dvojnásobnou osobní prohlídkou (koho by napadlo, že za bezpečností kontrolou nejsou záchody že?), zničením jednoho dárku při prohlídce celníkem, 5hodinovým čekání v New Yourku, 2hodinovým postáváním na ranveji a ztrátou příručního (ano opravdu příručního) kufru, který mi odmítli vzít do letadla v NY.
Sestra si také během těch dvou let stihla pořídit dvojčátka a tak na mně místo placení jídla a vaření na místo nájmu zbylo hlídání dětí, aby si rodiče mohli konečně zajít do kina a restaurací.
Takže se nakonec dovolená zvrtla v ranní kontrolu a vyřizování mailů z práce (od 8 do oběda). Pak následovalo krmení dravé zvěře, která používá zásadně ruce a možná ještě raději rozhazuje jídlo všude okolo, následované úklidem všeho co napáchali. Ale pár dní se mi povedlo ráno vyklouznout a podívat se do blízkých lyžařských středisek. První byl Briton, který mne ovšem moc neoslovil. Následovalo středisko mně dobře známé, ověnčené trojnásobným hodnocením best ski resort in North America – DeerValley (ještě že kamarádi za tekutou úplatu rádi poskytnou své skipasy).
V druhém týdnu následoval výlet na Floridu do DisneyWorldu. Musím, ale podotknout, že v té době měli na Floridě nejnižší teploty od roku 1981. Tedy denní teploty byly okolo 10C. Takže nic moc. Ale i tak jsme si to užili. Vyfasoval jsem krásný růžový pokoj od 8leté neteře švagra. Krokodýla jsme viděli jen v safari, ale to je možná i lepší než ho najít v kuchyni.
Následující dva týdny jsem strávil nakupováním hadrů, bot a dárků. Střídavě hlídal děti, pracoval a lyžoval.

Let do CR byl rozhodně poklidnější. Celnici, která mi zprvu nechtěla věřit, že si v těch 3kufrech nevezu vůbec nic, jsem nakonec v duchu poděkoval, že ustoupila od prohlídky a nechala mne projít bez vybalování.

Nuže, jsem již zde a těším se na první volejbal po měsíční absenci.

Nyní slibované fotečky.