Turnaj ve Zruči 2015

Je skvělé, že i v dnešní nejisté a hektické době, existují pořád určité životní jistoty o které se můžeme opřít. Jako například ta, že když někdo střižbu vymyslí, tak ji neomylně také prohraje :).
Turnaj ve Zruči je již tradiční záležitostí a ani letos v jeho obsazení nemohl chybět alespoň jeden tým PV. A tak jsem v sobotu téměř za rozbřezku vyrazili autem já, tač, chrobák, grbič, viktor a vítek směr Zruč nad Sázavou. Po příjezdu jsme zjistili, že nikdo z nás vlastně neví, kdy turnaj začíná a že jsme přijeli asi o čtvrt hodiny dříve, než měl vůbec oficiálně začít (tj. asi o 45 min dříve než skutečně začal :)).
Pravděpodobně vlivem ne úplně ideálního termínu bylo jen sedm družstev. Byli dvě skupiny (4 a 3), ze skupiny postupovali první dva do semifinále a poslední tři hráli mezi sebou skupinu o umístění. My jsme skončili ve dvoučlené skupině spolu s domací Zručí a Chvaleticemi (poslední tým národky).
Hráli jsme hned první zápas proti Chvaleticím na tři hrané sety. Myslím, že delší volejbalová pauza a přežrání ze svátků na nás bylo znát jen prvních pár míčů. pak jsme se rozehráli a velice dobrým výkonem především v poli jsme dokázali soupeře ve všech setech porazit (myslím, že dvakrát o dva body ve vypjatých koncovkách). Takže idélní vstup do turnaje a zajištění si nejhůře 4. místa bylo na světě.
Druhý zápas proti Zruči jsme naopak vcelku jasně a zaslouženě prohráli 3:0. V prvních dvou setech jsme se ještě docela drželi a donutili soupeře ke kvalitní hře. Bohužel jsme neměli tak dobrou obranu jako v prvním zápase (ale jak jsem pak říkal i v hospodě ono to taky trochu souvisí s kvalitou útoku soupeře :)) a jejich učko jsme nečapli snad ani jednou. Třetí set jsme už byli odevzdaní a projeli jsme ho vcelku jasně.
Postupovali jsme tedy z druhého místa ve skupině do semifinále. tam nás čekal vítěz druhé skupiny tým Umakartové čelo složený z hráčů prvoligového Hradce, CZU a pak ještě Vládíka co hraje za Modřany u nás v soutěži. V tom týmu byli 4 rodilí blokaři a bylo to znát. Prosazovali jsme se těžko a jakmile byla náhra nalepená, tak to bylo téměř nemožné. Každopádně jsme k zápasu přistoupili lehce s nadsázkou a humorem a docela si ho myslím užili. Každý si během zápasu připsal nějakou hezkou volejbalovou akci do deníčku a i když jsme druhý set prohráli asi s 15kou, tak to zas tak psychicky nebolelo.
Zápas o třetí místo jsme hráli znovu se Zručí, která těsně v tiebreaku prohrála svoje semifinále. To kluky docela poznamenalo, chyběla jim motivace a asi i fyzická síla. My jsme se myslím dokázali ještě pořádně vyhecovat a první vyrovnaný set jsme urvali pro sebe. Na druhý už Zručský nahravač nehrál, kluci dostali docela dost velký nářez a my obsadili krásné 3.místo.
Jelikož se hrálo celou dobu na 3 kurtech, tak jsme skončili už asi o půl páté. Všechny týmy jeli domů, ale náš poslední zápas měl teprve přijít :). Nejdříve jsme se ubytovali ve skvělé nářaďovně v hale, kde jsme po složitých přestavbách dokázali na zem naskládat 6 žíněnek, abychom se měli kde vypsat. Aby se nám po návratu z restauračních zařízeni lépe usínalo, tak jsme v nářadovně ještě rozvěsili zpocená trika na uschnutí ...
K večeru se asi nebudu moc vyjadřovat, jak už napsal Viktor na webu ... Modří vědí :). Jen útržkovitě samozřejmě nemohla chybět zelená s mlíčkem, bohužel nechyběl ani vaječnák. Prošli jsme všechny osvědčené podniky a ještě si stihli udělat krásnou romantickou procházku parkem. Také jsme, zcela neplánovaně, zničili potenciálně určitě krásné rande jednomu neznámému páru. Prostě a jednoduše jsme náš poslední zápas zvládli na jedničku ;).
 
Sportu zdar!!!
tyky