VSK Chemie vs PV

Na další pokračování našeho volejbalového tažení druhou pražskou třídou, byl náš tým pozván poměřit síly s týmem VSK Chemie do (ne)dalekých Jinonic. Jinonice (německy Ninowitz) jsou čtvrť a katastrální území v Praze, nacházejí se v kopcovitém terénu daleko na jihozápad od centra na levém břehu Vltavy. Sousedí s Košířemi, Motolem, Radlicemi, Hlubočepy, Holyní a Stodůlkami. Součástí Jinonic je také historická osada Butovice. Mezi touto historickou osadou a novější příjemnou zástavbou řadovými rodinnými domy, dále pak volně stojícími, která dodržuje dnes již neznámé zásady zvané urbanismus / regulace *), se nachází malý kousek země, cca 11x22m, rovný a pokrytý antukou, se dvěma kovovými kůly trčícími ze země, volejbalové hřiště.
 
*) pro zájemce přikládám odkazy k aktuálnímu dění v oblasti plánování města Prahy:
 
http://www.iprpraha.cz/
 
https://www.facebook.com/Archwars/photos/a.329306083758094.74329.226911423997561/1209265895762104/?type=3&theater
 
http://kajpr.blog.respekt.cz/o-planovani-prahy/
 
Když jsem 16:45 končil jednání a s vědomím, že musím dorazit do 17:10 (převlečený a vyprázdněný) do kraje zvaný Jinonice, byl jsem smířen s finančním ohodnocením moji návštěvy tohoto zápasu. O to příjemnější bylo zjištění, že Jinonice sousedí s Košířemi (viz výše) a že jsem byl za 8 minut tam a že příště mi tam dokonce jede přímý autobus! V čase 17:10 bylo na hřišti k vidění 6 kusů dobytka našeho stáda, volejbalové hřiště jak bylo popsáno a jeden až dva soupeři. Ano – žádná síť, žádné míče, nic…I přesto málokoho napadlo, že do prvního úderu našeho zápasu zbývá skoro ještě hodina. My se „poctivě“ rozcvičili , mezitím soupeř dodal míče a provedl něco, co zdánlivě připomínalo natažení sítě, a v čase 17:30 …začali hrát bago a čekat na soupeře, aspoň jsme zjistili, že Cindy neumí kopat J. Když už pak dorazil i šestý hráč soupeře, začali se opravdu věnovat natažení sítě – to už někteří moji spoluhráči nesli velmi těžce. Ale pak konečně začal zápas.
 
Omlouvám se za dlouhou předehru, kterou mají rády povětšinou spíše ženy, ale pak už se toho příliš zajímavého nedělo.
 
Soupeř byl k našemu zjištění nám relativně známý – ±tým Beach Slavie z přeboru = Mike, Mrkvajs, Miloš, 17, skákavá 11 a nějaká 20 kterou zase znal Cindy. My hráli v sestavě N Lesík, B Sůša Petr, S Tač Kato, U Zajda, L Cindy (pozn. L jako lavička). Zápas, první set, jsme začali ne překvapivě velmi vlažně, bago nás přece jen příliš v tempu neudrželo - servisy byly nijaké, útoky na hlavním kůlu narážely na slušné bloky (Mrkvajs, Mike), navíc Tač nebyl po mnoha zápasech na liberu na smeči rozehraný (i tak hrál slušně, ale nebyl to superTač), dařilo se Zajdovi na U, který měl naopak bloky pod svoji úroveň (výškově i volejbalově). První set jsme prohráli. Do druhého setu jsme vstoupili již uklidnění, koncentrovanější a byli jsme lepší. Snad až na Mikovy zálivky, které nám spadly do pole skoro všechny, spolehlivě jim skládal Mrkvajs, sem tam 17, jinak nebyli příliš nebezpeční. Druhý set jsme si zlepšenou naší hrou pohlídali, třetí jakbysmet…ale to už se začalo stmívat. Chtěli jsme to dohrát, chtěli jsme vyhrát, ale bohužel tma pomohla spíše soupeři, jehož hra nebyla založena na přílišné přesnosti – kopec na Mrkvajse a ten s tím ve výšce něco udělá. Nedala se příliš odhadnou rychlost a směr míče na příjmu a proto každý chvilku tahal pilku…do stavu 20/20 to bylo sem tam, bohužel od tohoto stavu podával soupeř » 25/20 s tak se tam pojedeme podívat ještě jednou.
 
Pak jsem se zeptal – píšeme zápis i z nedohraného zápasu – a ano, tak už to bývá, proto píšu…příště mlčím.