Mise splněna!

Jak asi někteří víte, strávil jsem nedávno pracovní rok a kousek v Německu, konkrétně v Juelichu, což je takový prdelákov mezi Kolínem nad Rýnem a Cáchami. Abych se tam ze samoty a práce nezbláznil, věděl jsem, že si musím najít nějaký volejbalový tým pro odreagování. Nakonec se vše zajímavě vyvinulo a pro ty, co nemají nic na práci, bych se o mém německém angažmá trochu rozepsal :)

Hned můj druhý německý pracovní den (v úterý) jsem se v práci zeptal, zda-li neznají někoho, kdo hraje volejbal. Měl jsem štěstí, jeden kolega přímo organizoval volejbal pod hlavičkou mé práce (Forschungszentra). Ve středu jsem tak byl na prvním začátečnickém tréninku amatérského smíšeného týmu, ve čtvrtek jsem pak byl na pokročilém. Shodou okolností se hrál přípravný zápas s SC Alemannia Lendersdorf, mužským týmem hrajícím krajskou soutěž (úroveň pražské trojky). Ve smíšené sestavě jsme je i díky pomoci Alexeje z Moskvy a Bojana z Makedonie nečekaně seřezali. Odměnou mi byla nabídka angažmá v tomto týmu. Neváhal jsem ani sekundu.

V pátek jsem dorazil na jejich první trénink, v neděli jsem zkouknul jejich mistrák a v pondělí už jsem za ně poprvé nastoupil do poháru! Byl to fakt fofr. Že do týdne budu hrát oficiální mače jsem opravdu nečekal...

Dle prvních dojmů se jednalo o slušný manšaft, trénující třikrát týdně. Bohužel trenér horké irácké krve nevydržel pár těsných porážek, rozklížil tým a nakonec jej i opustil. Největší problém měl tento tým na náhře. Nejen, že to nahravačům nešlo, ale navíc si mysleli, že jim to jde a vymýšleli ptákoviny... Množství ofsajdů a nesmečovatelných náher nešlo spočítat. Odehrál jsem asi půl sezóny, na jejímž konci čekal sestup do nejnižší německé soutěže. Velké zklamání, které jsem nedokázal odvrátit. Na druhou stranu měl tento tým k dispozici zdarma beach ve vedlejší vesnici, co jsem bydlel, takže jsem poprvé v životě probeachoval léto a nebylo to vůbec špatné.

Protože se úroveň tréninků v Lendersdorfu citelně zhoršila, začal jsem hledat jiný tým. A našel jsem jej v Duerener TV III. Jedná se o třetí tým bundesligového Aviva Dueren (loni německý vicemistr). Hrají tzv. Verbandsligu, což je pátá nejvyšší soutěž z celkem 8 a odpovídá české KP 1. Trénují sice jen dvakrát týdně, ale zato kvalitně pod vedením bývalého bundesligového hráče. Původně jsem chtěl s nima jen trénovat, ale poté, co jim po loňské sezóně odešlo pět hráčů základní sestavy, mě trenér požádal, zda bych za ně nehrál. Bylo to dilema, protože jsem už slíbil Lendersdorfu, že budu hrát za ně. Nakonec jsem slib zrušil a udělal dobře.

Letošní sezóna ve Verbandslize se nezačla vyvíjet úplně nejlépe. Nesehraný oslabený tým, každý zápas jiná sestava včetně nahravačů, nevyrovnanost. Dokázali jsme zahrát famózně i úplně příšerně. Po podzimu bylo jasné, že hrajeme o záchranu (2 vítězství, 7 porážek). Na jaře se už sestava stabilizovala, získali jsme o dvě vítězství více než na podzim a celkově jsme na skóre skončili osmí (http://www.volley.de/ns/hvb.php3?navinf=&orga=24&liga=6&page=vor). Nicméně to ještě nebyl konec.

V Německu mají zajímavý postupovo-sestupový klíč. Každá soutěž má dvě soutěže pod sebou - jedna první liga, dvě drugé ligy, čtyři regionální ligy, atd...První jde vždy nahoru, poslední dva vždy dolů. Navíc však mají ještě dodatečnou kvalifikaci - týmy z druhých míst se utkají o možnost vyzvat osmý tým vyšší soutěže a případnou výhrou jej nahradit. A právě to se stalo nám - tento víkend jsme hráli utkání roku - jeden jediný zápas rozhodoval o bytí či nebytí ve Verbandslize. Ačkoliv jsem již tři měsíce v Čechách, kvalifikaci jsem si nemohl nechat ujít a neodradila mě ani představa 20 hodin během dvou dnů strávených v autobuse.

Díky inzerci v lokálních novinách a na stránkách prvního týmu přišlo hodně slušných cca 100 FANDÍCÍCH diváků, což znamenalo obloženou tělocvičnu. Vždy při smečovaném servisu jsem si musel mezi nima dělat místo:) V prvním setu jsme na soupeře vlítli servisem, což spolu s dobrou obranou a minimem chyb vyústilo v jednoznačných 25:9 pro nás. V druhém setu jsme na ně sice také vlítli (6:2), ale postupně jsme polevili, oni se naopak přizpůsobili hale a také naší hře, a najednu to bylo 15:14 pro ně. Naštěstí jsme zabrali a důležitou koncovku vyhráli (25:23). I když jsme si řekli, že čtvrý set se hrát nebude, po chvíli jsme museli změnit názor - prohrávali jsme 10:2. Soupeři začlo vycházet vše, nám se kumulovaly chyby. Mírně horší příjem způsobil horší náhru končící špatnou smečí. Postupně se vystřídali 4 hráči (mě ne :)), ale stav jsme zkorigovali až ke konci setu na přijatelných 25:20. Do čtvrtého setu šla odpočinutá základní sestava. Od začátku jsme hráli koncentrovaně, bod po bodu zvyšovali vedení a za bouřlivého aplausu haly vyhráli jednoznačně 25:19! Následovalo oslavné hopsání, gratulace soupeřů, pití piva, grilování,...

Co říct závěrem? Byla to velmi povedená třešnička na dortu. Sladší byla o to, že jsem navíc asi podal svůj nejlepší výkon nejen této sezóny, hodnoceno jak vlastním pocitem, tak spolu i protihráči. Kéž bych jej dokázal zopakovat častěji i za PVC..