H. Počernice A - PVD (2:3)

Na další boj naší volejbalové křížové výpravy jsme se sešli na jednom z konců světa, válčit se mělo totiž v Horních Počernicích. Dorazili jsme v sedmi kusech, někdo včas, někdo na poslední chvíli, jak to už v případě bojů na konci světa bývá.

Nastoupili jsme v sestavě: Lesík n, Marcin u, Šůsa b, Vítek b, Cindy s, Lešek s. Lavičku (a soupeřův zápis) jistil Helvi. Ještě, než jsme ale nastoupili, dalo se vycítit ve vzduchu (kromě slejváku procházejícího někde poblíž), že dnešní zápas bude výjimečný. Helvi cítil, že "dneska vyhrajem". Padaly tam věty typu: "Ti budou čumět" apod. Nicméně podle počátečního vývoje zápasu (první dva sety) jen blázen mohl tušit, jak prorocká slova to byla... ale pojďme po pořádku.

Obraz hry ve dvou prvních setech byl dost podobný. Soupeři fungovalo všechno, nám skoro nic. Měli jsme problém přijmout, a to skoro každý z přijímačů. Z toho pramenily problémy na útoku, kde nebyla moc šance hrát středem, a na kůlu to pak bylo těžší. Soupeř naopak přijímal dobře, a když už jsme zaškodili servisem a měl to dál od sítě, tak většinou si poradil líp než my. Zároveň jejich obrana v poli taky fungovala líp, pořád jezdili i přesto, že měli náskok několik bodů. My jsme naopak vždy čekali tak do poloviny setu, až si soupeř udělá náskok, a pak jsme začínali aspoň trochu hrát. V koncovce prvního setu šel na hřiště Helvi místo Cindyho a zůstal i v dalších setech (jen si vyměnil post s Leškem).

Obrat přišel ve třetím setu. Kapitán promíchal sestavou - Marcin šel na blok, Vítek na U. Celý set se hrálo bod za bod. Nenechali jsme soupeře bodově odskočit. Konečně jsme začali víc jezdit v poli i my, a i kdyz to pořád bylo místy neučesané, tak to bylo o poznání lepší než v prvních dvou setech. Ne vždy se nám podařilo ubráněný balon nechat u nás, ale někdy stačí balony jen vracet soupeři. Myslím, že se nám zlepšil i příjem, a přestože středem to pořád úplně nešlo, tak Lesík aspoň nemusel tolik běhat a mohl to dát trochu přesněji po kůlech. Takže takto jsme si bojovali, bojovali v tom třetím setu, až do stavu zhruba okolo 19 bodů. V tom okamžiku soupeř asi byl už tak v rozpacích z naší bojovnosti, odhodlání a zlepšené hry pramenících z naší očividně mnohem větší mentální síly, že dá se říct odešel ze hřiště. Do konce setu a i dvou dalších nebyl už schopný ničeho. My jsme naopak byli všehoschopní, ostatně jako vždycky...